4 minuty čtení
Autor: Jakub Vaverka
zdroj: TheAthletic.com
Přemýšleli jste někdy o pozici čtvrtého rozhodčího při fotbalových zápasech? Často nenápadní muži, kteří mají důležitou roli. A být rozhodčím číslo 4 není vůbec tak snadné, jak by se mohlo zdát. Často, jak se dozvídáme z první ruky, je to naprosté peklo.
Soutěže o ceny a další zajímavosti najdete na našich sociálních sítích Facebooku, Instagramu a na Tik-Toku.
Více úkolů najednou
Novinář Stuart James z portálu The Athletic se zaměřil na problematiku čtvrtých rozhodčích. Muži, kteří jsou pro fotbal životně důležití, jsou často přehlíženi a často se stávají terčem hněvu fanoušků, trenérů, členů vedení a v neposlední řadě i hráčů. Bývalý profesionální rozhodčí Steve Bennett tvrdí, že být čtvrtým rozhodčím během zápasu Premier League je: „Peklo, které trvá 90 minut.“ Proč tomu tak je?
Čtvrtý rozhodčí musí být v kontaktu s ostatními rozhodčími prostřednictvím komunikačního systému, navíc musí být připraven nahradit své kolegy na hřišti v případě zranění, je také „pánem“ elektronické tabule a střídání, kterých je v zápase obvykle nejméně pět, a k tomu můžeme přidat povinnou výbavu v podobě tužky a papíru, protože čtvrtý rozhodčí si vede záznamy o přerušeném čase, aby věděl, kolik jich má nakonec na konci poločasu nastavit.
Zdroj: football.london
Když na hřišti vznikne sporná situace, trenéři jdou protestovat zejména směrem ke čtvrtému rozhodčímu. Ten za rozhodnutí svého kolegy nemůže, nemá na něj žádný vliv, ale je to on, kdo vstřebává hněv, urážky a gestikulaci trenéra. Mezi nejbouřlivější trenéry v současné Premier League patří Marco Silva z londýnského Fulhamu, Jurgen Klopp z FC Liverpool a Roberto de Zerbi z Brightonu. V minulosti se pod tlak rozhodčích dostali také Antonio Conte a velikáni jako José Mourinho, Arsene Wenger a Sir Alex Ferguson.
Aktivnější a agresivnější trenéři
The Athletic diskutuje o tom, že rostoucí agresivita vůči rozhodčím může souviset s medializací a prezentací kontroverznějších situací. Řešení toho, že někdo někoho poškodil nebo ovlivnil zápas, vyvolává diskuse, kontroverze a přináší pozornost. Je to trend, který se objevuje všude. Existují „tišší trenéři“, jako je například David Moyes z West Hamu nebo Brendan Rodgers, který je po konci v Leicesteru City bez práce.
„Média chtějí vidět nový typ manažera, který má emoce, akci, vztek a kope do lahve. Styl trenérské práce se mění a mohou za to média,“
říká Moyes, který získal zkušenosti také v Evertonu a Manchesteru United
Zdroj: Sportbible.com – Louis Van Gaal v zápase Manchester United – Arsenal (2016)
Svůj názor vyjádřil také Thomas Frank, manažer londýnského Brentfordu:
„Směrem ke čtvrtému rozhodčímu jsme cíleně aktivnější. Snažím se být klidný, nemyslím si, že by mi interakce s rozhodčím pomohla. Mluvíme ale o důslednosti rozhodování. Například v zápase s Newcastlem jsme věděli, že jejich strategií je dostat čtvrtého rozhodčího pod tlak, takže jsme museli reagovat a bavit se i s ním.“
Jak se s touto situací vypořádat?
Steve Bennett nabízí řešení, jak agresivitu vůči rozhodčím omezit. „Jedinou odpovědí jsou tresty. Delegát zápasu vše sleduje a manažeři mohou dostat tučné pokuty. Ale od UEFA neexistuje jednotný systém, každá země to řeší po svém. Chtějí, aby byli všichni spokojení. Ale kdyby FA stanovila, že za každý útok vůči rozhodčímu bude červená karta, bylo by to jiné,“ dodává.
Trend je nastaven jednoznačně. Zejména v zápasech, kde jde o hodně, je každé rozhodnutí rozhodčího zpochybňováno. Do debaty se zapojují nejen kapitáni, ale i jejich spoluhráči, trenéři a realizační týmy. Rozhodčí jsou následně pod tlakem, což samo o sobě může vytvářet a způsobovat další chyby. Rozhodčí samozřejmě nejsou nedotknutelní a i oni by měli pracovat na tom, aby se jejich výkony zlepšily, zejména v Premier League, jejíž jsou bohužel jednou z nejslabších stránek. Aby se situace zlepšila, musí se nakonec zapojit všechny zúčastněné strany.
