píše Adam Weidenthaler
Manchester United F.C. a Liverpool F.C., dva nejúspěšnější kluby historie anglického fotbalu, nabrali v letošní sezóně zcela odlišný směr. Zatímco United se jako třináctinásobný mistr Premier League (hrána od sezony 1992/93) topí uprostřed ligové tabulky, tým z města proslulé kapely Beatles se hřeje na samotném vrcholu. Tato situace nás nutí k zamyšlení, jak moc rozdílně se giganti světového fotbalu vyvíjejí.
Old Trafford stále čeká na nového Fergusona
Chceme-li hodnotit Manchester United v posledních dvou letech pod vedením Josého Mourinha, musíme se ohlédnout zpět do roku 2013, kdy po 27 letech opustil kormidlo legendární Sir Alex Ferguson. S Fergusonem odešla stabilita, systém, ale mimo jiné také řada výjimečných hráčů, dlouholetých tahounů, kteří dokázali řídit kabinu. Jména jako Giggs, Scholes, Ferdinand, Vidic nebo Evra postupně opouštěla klub a tak následoval i propad na 7. místo následující sezónu, kdy tým vedl David Moyes a chvíli také legenda klubu, již zmiňovaný Ryan Giggs. Následující dvouletá etuda nizozemského trenéra Louise Van Gaala své ovoce také nepřinesla, když tým skončil na 4., respektive 5. místě. Vedení v Manchesteru se tedy pokusilo získat opravdu zvučnou posilu na trenérský post – a povedlo se. José Mourinho přišel s velkými oslavami do týmu, který následně přivedl na Old Trafford i jména jako Zlatan Ibrahimović, Paul Pogba nebo Henrikh Mkhitaryan. To všechno měla být vítězná kombinace zaručující návrat ke slávě a dominanci.
První rok Mourinha skončil rozporuplně. Tým se ligovou tabulkou propadl o další místo dolů, avšak trenér, jenž už od jara avizoval, že veškeré snahy United se budou upínat k titulu v Evropské lize, nakonec zmiňovanou trofej vyhrál a dostal se tak po roce znovu mezi evropskou fotbalovou smetánku. Posílen o Romelua Lukaka a v polovině sezóny také o Alexise Sanchéze, Manchester United skončil v ročníku 2017/18 druhý a vypadalo to, že se blýská na lepší časy.
Letos je to ale tak trochu jiná pohádka. Tým hraje nepříliš zajímavý fotbal, přicházejí rozpory s horkokrevným trenérem (hlavně konflikt Mourinho – Pogba se nebývale vyostřuje, francouzský záložník chce podle mnohých informací klub co nejdříve opustit). Opory, které loni táhli mužstvo nahoru, jsou nyní mimo formu. Do toho vedení klubu, fanoušci a média tlačí na Mourinha, který doslova kope kolem sebe a ztrácí půdu pod nohama. Aby ne, když “rudí ďáblové” prohráli s Brightonem, West Hamem, nebo remizovali gólem v poslední minutě s Chelsea. Liga je sice stále ještě ve své první třetině, úspěšná však letos pro fandy červeného týmu z Manchesteru s nejvyšší pravděpodobností nebude. A Mourinha, který v létě podepsal prodloužení smlouvy, to dost možná bude stát místo.
Liverpoolská pohádka čeká na své velké finále
Asi jen 50 kilometrů vzdálený Anfield Road je poslední rok v euforii. Po letech balancování na hraně nejsilnější TOP 4 v Premier League to konečně vypadá na další souboj o titul, mimo to zaznamenal Liverpool úspěch i v Lize mistrů, kde dokráčel až do finále a nebýt individuálních chyb, možná by dosáhl i na trofej.
Tyto úspěchy se začaly rodit již v průběhu sezóny 2015/16, kdy tým převzal ambiciózní Němec Jürgen Klopp po odvolaném Brendanu Rodgersovi. Mužstvo bylo mladé a po odchodech Luise Suaréze, Raheema Sterlinga a hlavně klubové modly Stevena Gerrarda v předchozích letech postrádalo při vší úctě výraznou fotbalovou kvalitu. Tu měla přinést nová generace tahounů Daniela Sturridge, Philippa Coutinha či Roberta Firmina.
Toho si byl Klopp dobře vědom, a začal okolo těchto borců budovat nový Liverpool. Zpočátku byly výsledky nevýrazné a zdálo se, že Němec úspěšný nebude. Vedení však trpělivě poskytlo trenérovi čas a hlavně dostatečný objem financí, které byly následně velmi dobře investovány do přestupů jednotlivých hráčů. Z příchodů musíme vyzdvihnout dva klíčové – Sadio Mané a Mohamed Salah. Dvojice rychlonohých křídelníků se stala tím pravým komponentem, který posunul Liverpool z dobrého na top tým. Ale nebyla to zásluha jen těchto dvou, jak už tomu v tomto sportu o jedenácti hráčích bývá. Uprostřed ofenzivní dvojice se výborně vypracoval Roberto Firmino, který jim v Kloppově hracím systému umožnil prosadit se v takové míře, jaké vídáme dodnes. A mohli bychom jmenovat další. James Milner, který je i přes svůj věk rok od roku lepší, lednová akvizice Virgil Van Dijk (mnohými oceňován jako nejlepší stoper Premier League), jenž dala řád defenzivě “reds” nebo Philippe Coutinho, jemuž úspěšná spolupráce s německým taktikem na lavičce vynesla přestup do Barcelony.
Ačkoliv se po výborné loňské sezóně čekal mírný úpadek, opak je pravdou. Ofenzivní trojlístek Mané – Firmino – Salah se znovu dostává do formy, obrana pak posílila příchodem reprezentačního brankáře Brazílie Alissona, což bylo místo, kde mimo jiné tlačila Liverpool bota již pěkných pár let. Celkovou šířkou a kvalitou kádru může týmu od řeky Mersey v současné chvíli na Britských ostrovech konkurovat snad jen současný mistr ligy, Manchester City. To vše umožňuje Kloppovu týmu bojovat o ty nejvyšší příčky hned v několika soutěžích i do následujících let, neboť většina tahounů by stále měla mít nejlepší roky před sebou.
Král je mrtev, ať žije král
Budoucnost obou klubů bude tedy jistě zajímavá. Ať už se těšíte na návrat padlého hegemona let minulých, Manchesteru United, na samotný vrchol, nebo jste v očekávání, zda liverpoolská skvadra svou sílu potvrdí ziskem prestižní trofeje. Možná již tato sezóna napoví.
