píše Tomáš Sobotovič
Nejsem fanoušek Realu Madrid, nemám ten klub rád. Ještě více však nemám rád Juventus. Je jedno komu fandím, nehraje to roli. Vleče se to se mnou už od dětství. Odkdy jsem začal fotbal vnímat a vyrostl s ním při FIFE a online manažerech. Pokud by se to počítalo, při tom počítači jsem strávil roky. Vždycky jsem je chtěl zdolat, ponížit. I tak se mi to často nedařilo a Real i Juventus vyhrávali. Jsou to přece velkokluby musí vyhrávat.
Pokud hraje Real a Juventus proti komukoliv, dopřeji vždy tomu druhému. Z principu, nemám rád tyto kluby. V domácích ligách, v Evropě, všude. Pokud se setkají proti sobě, je mi ten zápas v podstatě ukraden. Ale jako správný fotbalový blázen si ho podívám. Vždy, když je možnost. Musím. Protože tam hrají nejlepší hráči a kluby mají nejvyšší ambice. Čeká se nejlepší fotbal, nejvyšší kvality. Dokazuje to historie a jejich vzájemné souboje.
Liga mistrů 2017/18 – čtvrtfinále
První zápas v Turíně 0: 3, vše vybavené, čeká se na soupeře Realu v semifinále a „Madridistas“ nadále sní sen o historickém zlatém hattricku. Ok, byly jasně lepší, zasloužený triumf. Odveta v Madridu měla být formalita. Juve se nikdy nevzdává, je to jiný klub než ostatní – výjimečný. Mají svou náturu, historii, šílené pády i vzestupy.
I přesto, měla to být formalita. Fanoušci na Bernabeu, miliony u obrazovek, nevěří vlastním očím. Poločas 0: 2, sociální sítě zaplaveny statusy. Dají „zebry“ ještě jeden, možná dva a poníží Real v jeho království? Neuvěřitelný příběh, další, jaké umí napsat pouze fotbal. Pokud by to i nevyšlo a Real dá ve druhém poločase gól-dva, stále by to byl výjimečný večer. Všichni čekají, co se stane. Madridští nevědí dotlačit míč do brány, objevuje se nervozita. Juventus je velký tým, umí vytěžit z minima maximum. Vždy, v každém zápase (ano, i pro to ho nemám rád). Dočkal se a střílí třetí gól. Hráči a fanoušci Realu nechápou, co se děje. Do konce utkání je daleko, může se udát cokoliv. Prožíváme další milník fotbalové historie, který nikdo nečekal.
Juventus dosáhl své, zatáhl se a před Buffonem postavil pověstnou zeď, přes kterou se téměř nedá projít. To oni dokonale vědí (ano, i pro to jejich nemám rád). Pokud někdo projde, stále je tam Buffon (toho mám rád, nelze jinak). Ronaldo a spol jsou bezmocní, zřejmě smířeni s prodloužením, možná penaltami. Diváci na stadionu vidí skvělé divadlo a těší se, že dostanou i bonus. Při těch cenách vstupenek na „bezvýznamný“ odvetný zápas, alespoň něco. Půjdou sice zpět o něco později, ale to nikoho netrápí, jsou při historickém okamžiku. Ať dopadne jakkoli, bude se o tom mluvit.
prodloužení
Čekám na závěrečný hvizd, přijde klasické postávání a krátké masáže při lavičkách, motivující promluvy od trenérů a největších osobností týmů. I Sergio Ramos doběhl z VIPky ke střídačkám, přesně kvůli tomu. Aby pomohl spoluhráčům alespoň slovy, vyburcoval tým do prodloužení. Na hřišti chyběl. Jeho góly v závěrečných minutách Real často zachraňují (ano, i pro to jejich nemám rád).
Moment, děje se něco neuvěřitelné. Rozhodčí (opravdu ho ani jednou nebudu jmenovat) fouká do píšťalky, ale ne aby oznámil konec. Čas 92:20, píská se faul, v šestnáctce Juventusu. Buffon drží míč v ruce, sprintuje za panem v modrém, stejně jako jeho spoluhráči. Co to má znamenat, on se musel zbláznit, zřejmě si říkají. V té pěkné verzi, italsky-anglicky tam asi padaly jiná slova. Dlouho jsem neviděl suverénněji ukázání na penaltový bod jako předvedl tento rozhodčí. Ve vteřině, neváhal ani okamžik. Aha obrázek:
Netrpělivě čekám na opakované záběry, na stadionu je přece tolik kamer. Byl to faul? Byly tam ruce? Strčil ho? Potlačil ho? Kopl ho? Dotkl se ho vůbec? Každý záběr je téměř identicky, ale faul nevidím. Dokola se opakuje pár záběrů, nic z druhé strany, zezadu, shora. Čekám na záběr, který by odhalil víc. Protože stále tam nic nevidím. Bez ohledu na to, jaký je čas a o co jde. Je toto možné? Být takovým způsobem přesvědčen o penaltě? Rozhodčí musel vidět něco, co já ani při „opakovačky“ nevidím. Připomínám, Juventus nemám rád.
Viděl jsem ten moment už snad stokrát. Video sem nemusím dávat, všichni jsme to viděli a víme si to podívat. Skandál, fraška, výsměch fotbalu. Trvám na tom, nic tam nebylo. Ve fotbale jsem si odkop téměř 30 let, na různých úrovních, zažil jsem leccos i na vlastní kůži. Ale v Lize mistrů? Ne, to se nedělá.
V duchu si říkám, možná je CR7 velká osobnost. Co když teď pošle míč ze svého oblíbeného bílého bodu úmyslně někde k rohové zastávce nebo na druhé patro stadionu? To by byl příběh. Něco ve smyslu: „pojďme si to rozdat v prodloužení“. Jsem naivka, nic takového se nestalo. Asi i on viděl ten faul. Uklidil míč do sítě, vybavil postup a nechal se oslavovat.
Ještě takto, vyloučit Gigiho, to byl zlatý hřeb. Ať rozhodčímu řekl cokoliv, i všechny italsko-anglické nadávky nejhrubšího zrna, to se nedělá.
Aby se nezapomnělo, nemám rád Real ani Juventus.
