Stamford Bridge, stadion, který k Chelsea patří neodmyslitelně jako její modré dresy. No věděli jste, že tento stadion byl postaven ještě dříve, než bratři Joseph a Gus (ne, Hiddink se kvůli němu nestal trenérem Chelsea, na to má ve svém jménu příliš mnoho „u“) Mearsovci vůbec fotbalový klub Chelsea založili? Stamford Bridge byl otevřen přesně 28. dubna 1877. A kdo tam hrával do té doby? Nikdo. Byl to stadion Londýnského atletického klubu. Ten se však dostal do finančních problémů av roce 1904 koupili stadion právě bratři Mearsovci. A na co jim byl, když neměli fotbalový klub?
Za vším hledej psa
Maresovci nebyli atleti a Stamford Bridge si nekoupili jako svůj soukromý tréninkový areál. Byli to byznysmeni a stadion chtěli pronajmout sousednímu Fulhamu, no neúspěšně. A teď co dál? Ve hře byl prodej nebo založení vlastního fotbalového klubu. A protože život přináší absurdní příhody, za životem Chelsea stojí jedna z nich. Mearsovci se nevěděli rozhodnout jak dál. Jejich kamarád, Fred Parker, je přesvědčil, aby si Stamford Bridge nechali, investovali do něj 100 tisíc £ (dnes přibližně 10 miliónů £) a udělali z něj národní stadion. Jak se mu to podařilo? Jednoduše. Gusovi pes Freda pokousal a on na něj nekřičel, ale byl k němu milý. A když je člověk milý, tak přece musí vědět, co udělat se stadionem, ne? A tak v roce 1905 založil Mearsovci fotbalový klub Chelsea ao 15 let později se na Stamford Bridge hrálo finále FA Cupu. Národní stadion z toho sice z toho nebyl, za což může Wembley, ale i tak pěkný pokrok.
Přestože se Temže nikdy nezastavila, čas se zastavil vícekrát – během první a i druhé světové války – a právě po konci války byl Stamford Bridge svědkem velkého divadla. Oficiální zprávy hovoří o tom, že na stadionu bylo 74 tisíc diváků, ale pamětníci nepochybují o 100 tisíc lidech. Ti byli na střeše stadionu, namačkaní na tribunách, prostě všude. A na jaký zápas byli zvědaví? Na přátelský. Chelsea vs. Dynamo Moskva. Lidé byli takoví hladoví po fotbale, protože během 2. světové války byla přerušena anglická liga. Voda v Temži stále tekla a začala téct i krev. V Anglii přišli na scénu chuligáni. A jelikož v Londýně jsou kluby jako Millwall, West Ham zda Chelsea, bylo to velmi divoké období. Kdo viděl Green Street Hooligans, zná velké rivalství mezi těmito kluby. Dospělo do až takového stádia, že v roce 1985 byl kvůli chuligánům na Stamford Bridge nainstalován elektrický plot. Milé.
Abramovičova éra
Roman Abramovič koupil Chelsea v ne nejlepší kondici v roce 2003. Rozhodl se z ní udělat jeden z největších klubů v Evropě. A takové kluby přece potřebují i větší stadiony. Stamford Bridge má dnes kapacitu 41 798 diváků, ale zájem o její zápasy je větší. Proto Abramovič začal hledat různé varianty, jak zvýšit kapacitu. Slibně vypadalo použití nádherné industriální budovy Battersea Power Station na vybudování nového stadionu. Budova, kterou mnozí znáte z alba Animals od skupiny Pink Floyd.
No Stamford Bridge přežil i toto. Svatostánek londýnského Arsenalu – Highbury – nepřežil. Arsenal se přestěhoval do nového. V nejbližších měsících opustí West Ham svůj tradiční chrám, Upton Park, a bude se stěhovat na nový Olympijský stadion. No Stamford Bridge stále stojí a je domovem jednoho z největších evropských klubů. Vypadá to tak, že Stamford Bridge bude stát navždy. Ibažeby ne. I proto ho navštivte čím dříve, dokud Londýn nebude chudší o další tradiční fotbalové místo.
Autor: Tomáš Turek
