5 minut čtení
Po dlouhých jedenácti letech v aktuální sezoně vybojovali Rossoneri italský titul v Serii A. AC Milán udělal důležitý krok za Scudettem v posledním domácím zápase proti Atalantě Bergamo, kterou porazili Zlatan a spol. 2:0. A díky nejoblíbenější sportovní CK u nás FotbalTour.cz u toho byl i fanoušek Filip Jaroch, který se podělil o své zážitky:
Soutěže o ceny a další zajímavosti najdete na našich sociálních sítích Facebooku a Instagramu.
O vstupenky žádalo přes 200 tisíc lidí
Měsíc předem mám nápad, zajet si na italskou fotbalovou Serii A. AC Milán mám rád – nestárnoucí legenda Zlatan Ibrahimovič a jeden z mála posledních zápasů, které se na obrovském San Siru ještě odehrají. Půjde k zemi.
Situace v italské lize se měnila každým kolem a domácí zápas AC v předposledním kole mohl udělat předposlední, ale OBROVSKY důležitý krok k ligovému titulu. Po jedenácti letech. O vstupenky na zápas se přihlásilo přes 200 tisíc lidí!
Trnitá cesta za fotbalovým fanatismem
Sobota odpoledne, 14. května – cesta začíná z Havířova ve 13:06. Při představě, že mě čeká cesta do Bratislavy a odtud do Milána, kdy trasa autobusem trvá obrovsky dlouho, mě uklidňovalo to, co mě čeká na místě. Italský fotbalový fanatismus. Příjezd do Milána v neděli lehce po osmé hodině ranní.
Po počáteční snídani v centru u katedrály Duomo za 50 euro 😁, kdy v ceně byla anglická snídaně ve stylu vejce, slanina, žampióny, sýr a sklenice džusu a šampusu, jsem se přesunul do muzea a FAN shopu Casa Milan. Přestože jsem měl lístky zajištěny předem, v šíleném horku jsem ve frontě strávil přes 40 minut. 👎
Muzeum obrovské, spousta interaktivních obrazovek, hry pro děti a hlavně historické i novější artefakty. Od snad nejstaršího míče, co jsem kdy viděl, po podepsané dresy držitelů Zlatých míčů – Kaká, van Basten, Weah a další.
Ibra na každém třetím dresu a Plzeň na čepu
Poté už jen cesta v metru plném Rossoneri. Ibrahimovič vede od rána do večera, neskutečně oblíbený hráč, snad každý třetí fanoušek měl právě dres se švédskou legendou a jeho číslem 11. Přicházím k monumentální stavbě San Siro. Měl jsem nějaké představy. Ale velikost stavby mě upřímně překvapila.
Už dvě a půl hodiny před zápasem tráví před stadionem minimálně pár stovek fanatiků. Zní dělobuchy, pokřiky a nejvíce vládne Interista Vafancullo. Úžasná atmosféra už teď a těším se, co mě čeká na tribuně, jsem v sektoru 304. Nad legendární Curva Sud.
Okolí stadionu je obsypáno kromě fanoušků i obrovským počtem stánku. FAN shopy, jídlo, pití – panini, gyros, kousky pizzy, klobásy, burgery a tak dále. Pivo za dobrých 3,5 euro, kdy na čepu byla Plzeň, dokonce i výčepní mašina měla českou firmu. Název si bohužel nepamatuju 😀. Pomalu upíjím pivo a otevírá se stadion.
Husí kůže, hosté jen nakoukli a začalo se pískat
Dvě hodiny před zápasem vcházím do areálu a vysokým „tubusem“ mířím do vrchních pater stadionu. Sklon podlahy je velmi pozvolný, takže mě čeká deset minut cesty. Vcházím do sektoru, mé kroky vedou pro pivo, které je už asi italské. Vůbec ne dobré a za 5 euro, ale dobře, aspoň jsem ochutnal.
Hodina do zápasu, hráči hostů vejdou na hřiště jen mrknout a začíná neuvěřitelný pískot. Už teď vím, že atmosféra bude úžasná. A taky že jo. Před představením základní jedenáctky začíná hrát Sempre ti amo. A Italové, snad i pořadatelé, začali zpívat. Husí kůže.
Světový hráč Leao a úžasné sólo Hernándeze
Začíná zápas. Hráči z tunelu přicházejí na hřiště a v tu chvíli na vyprodaném San Siru každý zvedá předem připravený igelit na sedačce. Pěkné, povedlo se, začíná rachot. Každá ztráta míče soupeře, každá střela byla freneticky oslavována, leč první poločas byl poměrně nudný.
Druhý poločas, to byla jiná liga. Portugalec Rafael Leao, pokud má den, na lajně nemá soupeře, za mě světový hráč. Po krásném pasu přes půl hřiště vyhrál svůj souboj s obráncem Atalanty a prostřelil mezi nohama gólmana hostů – stadion šílel. Sice byla prodleva mezi vstřelením a uznáním gólu, ale to na radosti vůbec neubíralo, ba naopak. A Rossoneri získali půdu pod nohama.
Stadionem obíhají mexické vlny, zpívá každý, ta radost lidí je neuvěřitelná. Asi 15 minut před koncem získal míč na okraji vlastní šestnáctky milánský Theo Hernández a po 70 metrech úžasného sóla střílí pojistku do protipohybu brankáře na 2:0. Tady už nebylo pochyb o platnosti a San Siro začíná zpívat a skákat tak, že cítím pod nohama pěkný pohyb tribuny. 🔥
Slavící Paolo Maldini na tribuně a gól brankářova dítěte
Na obrazovce se objeví slavíci legenda Maldini a stadion opět šílí. Zápas se odehrává v pěkném tempu až do konce. Děkovačka trvá snad 15 minut, poté se hráči odebírají do šaten. Přesto odešlo pouze pár desítek lidí ze stadionu a domácí brankář Mike Maignan přichází se svými dětmi. Jedno z nich běží s míčem až pod Curva Sud a vstřelí gól. A slaví se opět. A dlouho. Radost celé červeno-černé strany Milána byla nádherná.
Asi 40 minut po utkání odcházím tím vysokým tubusem zpět dolů a poslouchám italské chorály ze všech stran. Konečně projdu davem lidí, každý jde jiným směrem a vydávám se na cestu domů. Co bych řekl závěrem? Těšil jsem se na Zlatana na hřišti, bohužel. Ale pozitivní zážitky z tribun převažují. Obrovsky. Doufám, že v posledním kole AC získá kýžený poslední bod a oslaví Scudetto. Zaslouží si to.
SEMPRE MILAN!!!
Jak už dobře víme, fotbalisté AC Milán to po jedenácti letech skutečně dokázali. V posledním kole nenechali nikoho na pochybách, už po poločase na hřišti Sassuola vedli 3:0, s tímto výsledkem zápas také dohráli a zvedli nad hlavu pohár pro vítěze Serie A! Chcete být příště u toho?
- Přípravné utkání za humny: Kolín nad Rýnem – AC Milán
- Šlágr Serie A: AC Milán – Inter Milán
- Nabídka všech domácích zápasů AC Milán
