6 minut čtení
Nejznámější česko-slovenská fotbalová vlogerka Šárka Peková, kterou na sociálních sítích sleduje přes sto tisíc fanoušků, je novou tváří nejoblíbenější sportovní CK na tuzemském trhu FotbalTour.cz. Díky ní vám tak nabídneme další pohled do zákulisí vybraných zájezdů za sportem a těšit se můžete také na soutěže o hodnotné ceny nebo slevy na naše produkty. Proto sledujte sociální sítě Šárka Peková a FotbalTour.cz a dozvíte se víc!
Jak vůbec vznikala vaše láska k fotbalu, má to nějaké kořeny v rodině?
K fotbalu jsem se dostala sama, nikdo mě k tomu nenutil a nesměroval, ale základy v rodině máme. Můj táta hrál fotbal odmalička a u nás na vesnici jsme se sestrou chodily koukat na jeho zápasy. Sestra vztah k fotbalu sice nezískala, ale já ho mám o to větší. Dodneška jsme s tátou fotbaloví parťáci a většina naší konverzace je právě o fotbale. I můj dědeček byl celý život velkým fanouškem Viktorky Plzeň, protože pocházíme ze západu Čech. Těsně před jeho smrtí jej navštívil v nemocnici Honza Kopic, což byl jeho nejoblíbenější hráč. Honzovi jsem za to hrozně vděčná, protože to byl asi poslední moment, kdy byl děda upřímně šťastný.
Je pro vás práce fotbalové vlogerky dream jobem, když můžete spojit lásku k fotbalu a cestování?
Určitě! Není nic lepšího, než když děláte v životě to, co vás baví. V tu chvíli už to není práce, ale zábava. Peníze za cestování ale nemám, mou hlavní pracovní náplní je práce redaktorky, takže tohle je opravdu spíš koníček, kterému se věnuji ve svém volném čase. Nicméně díky tomu, že mám na sociálních sítích slušná čísla, mohu uzavřít podobné spolupráce jako teď s vámi, za což jsem velice ráda. Užívám si to, protože vždycky to tak růžové nebylo. Po vysoké škole jsem se přestěhovala do Prahy a zpočátku jsem tolik peněz na cestování neměla. Všechno je ale otázka priorit. Na podobné zážitky jsem si vždycky nějak našetřila a teď se mi to vrací. Myslím si, že každý by měl mít ve svém životě nějakou vášnivou zálibu. Nemusí to být nutně cestování a fotbal, ale pokud člověk nemá žádný koníček, je pak takový prázdný a častokrát znuděný. Podle mě je to hodně důležité na cestě k životnímu štěstí.
A co spolupráce s FotbalTour.cz? Na co jsme vás vlastně nalákali a co si od toho slibujete?
Stoprocentně na zážitky a zatím nesplněné sny. Přeji si vidět třeba Cristiana Ronalda v Manchesteru United, zatím jsem na něm byla jen na EURO 2020, když hrál v Budapešti za Portugalsko proti Francii. Ale je toho více. Chtěla bych se podívat třeba do Paříže na Paris St. Germain na Parc des Princes, protože jsem tam nikdy nebyla. Takže jak říkám, není to jen o lásce k fotbalu, ale také o doposud nesplněných snech.
První zájezd s námi budete absolvovat v Miláně, kam dorazí k utkání Ligy mistrů Liverpool. Jak se do Itálie těšíte, už jste se někdy na San Siru byla podívat?
V Miláně jsem byla jednou v lednu 2019 na prvním domácím zápase Zlatana Ibrahimoviče v Serii A po jeho návratu z Ameriky do AC Milán. To byl skvělý zážitek, ale myslím, že tohle utkání Ligy mistrů bude ještě lepší. Liverpool jsem viděla také jen jednou na finále Ligy mistrů 2019 v Madridu proti Tottenhamu. Teď se potkají dva týmy ze dvou různých zemí v Lize mistrů a Italové jsou navíc neskuteční fanoušci, takže se tam strašně moc těším.
Fotbalových stadionů už jste procestovala opravdu spoustu. Kde se vám zatím líbilo nejvíce, kam se ráda vracíte?
Občas se mě na to někdo zeptá, ale je hrozně těžké vypíchnout jeden zážitek. Nejvíce mě uchvátil stadion Arsenalu a Realu Madrid, kde jsem byla ještě před jeho opravou. Tam bych se chtěla také podívat po kompletně dokončené rekonstrukci Santiago Bernabéu, ale počkám si, až tam bude Kylian Mbappé nebo Robert Lewandovski, o kterém se teď také mluví. A nejsilnější zážitky z konkrétního zápasu mám z letošního EURO Česká republika – Holandsko v Budapešti. Tam byla fantastická atmosféra, všichni jsme byli bratři a sestry. Byla jsem přímo v kotli a síla českého jádra byla neskutečná. Pak se mi vybaví ještě Evropská liga na jaře 2019, když Slavia doma v prodloužení vyřadila Sevillu. Nikdy nezapomenu na to, jak Slavia minutu před koncem ze závaru rozhodla, ani pomalu nikdo nevěděl, kdo to dal, jestli Traoré nebo někdo jiný. Vzpomínám si, že jsem ten den měla zatejpovaná celá záda a přemýšlela, jestli na zápas vůbec jít. A jsem moc ráda, že jsem nakonec šla, protože bych si to strašně vyčítala. Měla jsem z té atmosféry po gólu mráz po zádech a samotná bolest zad byla v tu chvíli pryč.
A na co vzpomínáte naopak nerada?
Dvakrát se mi stala podobná věc, že jsem nestihla začátek zápasu Ligy mistrů. Nejdříve na utkání Barcelona – Chelsea, ale tam to pak vykompenzoval samotný zápas, protože jsme měli místa hned za bránou, kam Messi dával góly, takže to je pak na Camp Nou velký zážitek. Podruhé se mi to stalo teď na utkání Lipsko – PSG, kde jsem byla fakt naštvaná, protože jsem se těšila už na rozcvičku. Chtěla jsem vidět třeba Neymara, kterého jsem nikdy předtím neviděla. Navíc mě tam oproti té Barceloně tolik nestrhla atmosféra. Že jsme to nestihli, byla v Lipsku chyba pořadatelů, kteří nás posílali dvakrát k jinému vstupu. Přitom jsme u stadionu byli hodinu a půl před začátkem a stejně to nestihli… Na Lize mistrů vás to mrzí dvojnásob, protože podle mě je hymna Ligy mistrů nejhezčí písnička na světě a zažít to přímo na stadionu, máte okamžitě husí kůži.
Můžete prozradit, jakým klubům ve světě nebo i u nás přejete?
Jak v Česku, tak ve světě to mám hozené na červeno-bílou stranu. Takže u nás přeji Slavii, ale s respektem ke všem soupeřům, a ve světě pak Arsenalu. Jsem ráda, že se mu zase konečně začíná dařit, musíme zaklepat, aby to vydrželo. Někdy ze své pozice slýchám, že fandím všem, ale ono je to těžké, protože když člověk cestuje, tak si získá nějaký vztah ke každému klubu nebo stadionu. Takže i když třeba fandím Arsenalu, tak nemám žádný problém s Tottenhamem, protože ten stadion, to je něco neskutečného. Obecně jsou stadiony v Anglii nádherné. Baví mě i West Ham, což je dáno nejen tím, že se mi líbí, jak hraje, ale i českými hráči. A momentálně už má West Ham české zastoupení nově i ve vedení klubu díky Danielu Křetínskému. Ve Španělsku mám nejraději Real Madrid a v Německu Bayern Mnichov. Sleduji také Manchester United kvůli mému oblíbenci CR7 a Chelsea kvůli Masonu Mountovi, to je strašný sympaťák. Na každém klubu si zkrátka najdete něco, co je fajn. Takže tak.
Jak už jste zmínila, horkou novinkou je vstup Daniela Křetínského do West Hamu, který se zejména díky Součkovi s Coufalem u nás těší velké oblibě. Co na to říkáte?
Mám z toho smíšené pocity, protože on je podle mého názoru skvělý byznysmen, ale nesmí se moc plést do fotbalových věcí. Myslím, že sparťané dobře chápou, co tím chci říct, protože tam na nějaký fakt velký úspěch čekají už hodně dlouho. Ale obecně pro český fotbal je to rozhodně prestižní věc a krok kupředu, takže to vnímám převážně pozitivně. Myslím si, že ve West Hamu brzo uvidíme Adama Hložka. Na další hodnocení je ale ještě čas, uvidíme, co pan Křetínský s West Hamem zamýšlí.
Taková ohraná otázka, kterou už jste určitě dostala mnohokrát. Dokážete jednoduše popsat, co je to ofsajd? 🙂
Jednoduše ho popíšu tak, že to je postavení mimo hru. Popsat ho je složitější, protože záleží na tom, zda je hráč stojící v ofsajdové pozici aktivní ve hře.
Děláte sama aktivně nějaký sport, nebo jste spíše pasivní fanynka?
Co se týče fotbalu, ten jsem nikdy nehrála, ale v rodině máme fotbalistku. Sestřenice Eliška hraje za Viktorku Plzeň, navzájem se podporujeme a je to super. Ona fotbal hraje a já o něm kecám. Sport mám ale ráda obecně, koukám se i na tenis, hokej a udržuji si všeobecný přehled. Aktivně jsem v minulosti hodně dlouho tancovala a teď chodím pravidelně hlavně do fitka.
