6 minut čtení
Co na to říct. Svět byl po dlouhých měsících konečně zase v pořádku. S našimi fanoušky jsme mohli vyrazit na osmifinále evropského šampionátu do Budapešti a přihlížet tak na vlastní oči postupové euforii po výhře 2:0 nad Holandskem. Ve čtvrtfinále nás čeká Dánsko a hrát se bude v ázerbájdžánském Baku, kam chystáme pro naše fanoušky charterové lety. Proto pozorně sledujte v průběhu týdne informace na webu i sociálních sítích Facebooku a Instagramu.
Až delší čas zhodnotí, jak se bude vnímat tento skvělý zápas nebo celý turnaj zpětně, a jestli se zařadí nedělní výhra třeba po bok dnes už legendární otočky s Holandskem z 0:2 na 3:2 z Eura 2004. Třeba nakonec šampionát vyhrajeme a bude z toho fotbalové Nagano, člověk nikdy neví.
Překvapení na úkor favorita, Depay a spol. jsou z kola venku
Když jsme o den dříve všichni viděli, jak blízko senzaci byli Rakušáci nad do té doby suverénní Itálií, tak proč by to nemohlo vyjít nám. Navíc proti oblíbenému soupeři. Nakonec se to podařilo a naši borci zaslouží smeknutí klobouku. Je to odměna pro nás pro všechny v dnešní době, kdy jsme rok pomalu nemohli na fotbal a Českou republiku teď ještě zasáhla přírodní katastrofa zejména na Moravě. Ostatně naši reprezentanti svým transparentem po zápase tyto tragické události také připomněli a za to si zaslouží uznání. Jsou to pořád lidé, kterých se dotýkají každodenní starosti stejně jako nás, to si mnozí neuvědomují, když je kritizují za špatnou přihrávku a podobně.
Díky podmínkám, které v Maďarsku zajistil premiér Viktor Orbán, je právě Budapešť jediným z jedenácti pořadatelských měst, kde se hrálo před plnými tribunami. A to zkrátka dělá fotbal fotbalem. Už v okolí stadionu nebo ve fanzóně, kde jsme byli před zápasem i následně po oslavách ještě koukat na velkoplošných obrazovkách na druhé utkání dne Belgie – Portugalsko, to zkrátka žilo. Lidé se bavili, užívali si společnou atmosféru, byli samé úsměvy. Zkrátka jsme mohli po dlouhém čekání zase žít naplno.
Vynucené změny v sestavě dodaly potřebný impulz
Nedělní zápas byl bezpochyby naším nejlepším představením na turnaji. Týmu obrovsky pomohly změny v sestavě, po kterých mnozí volali de facto od prvního zápasu. Kadeřábek výborně ubránil možná doposud nejlepšího krajního beka na turnaji a hodně ofenzivně laděného Denzela Dumfriese, Barák se Ševčíkem zase dodali do té doby mdlé záloze kreativitu. Ale naši podali kolektivní výkon, vyhrávali osobní souboje a získávali drtivou většinou odražených míčů, což bylo proti přece jen o poznání fotbalovějším Nizozemcům klíčové. Zkrátka jsme na první pohled chtěli vyhrát víc než oni.
Vyseknout poklonu musíme také holandským fanouškům, kteří vážili strašnou dálku za svým týmem a fandili skvěle, stejně jako naši. Po zápase jsme pak měli na tribuně Puskás Arény husí kůži, když tleskali našim hráčům při odchodu do šaten. Co jsme měli možnost slyšet, spousta z nich jela do Maďarska i na blind bez lístku a sháněli je až tam od překupníků nebo od maďarských fanoušků, které zápas Česká republika – Holandsko tolik nezajímal.
Svými góly poslali Holandsko domů Holeš se Schickem, výborně chytal brankář Vaclík. Zmínit musíme také stoperskou dvojici Čelůstka – Kalas, která byla před mistrovstvím tolik kritizovaná. Možná to nejsou nejkonstruktivnější stopeři, ale své party zvládají velmi dobře. Vyhrávají vzdušné souboje, dva inkasované góly za čtyři zápasy hovoří jasnou řečí. A jako bonus připravil Kalas proti Holandsku postupový gól pro Holeše. Nakonec se ukázalo, že máme problémy úplně jinde než ve středu obrany. Co se týče týmových výkonů, tak až do osmifinále s Nizozemskem byly zápasy české reprezentace mnohdy utrpením. Změna přišla v pravou chvíli a my si můžeme jen gratulovat.
Postupová euforie a gratulace od Maďarů
Během zápasu jsme prožili přesně ty momenty, kvůli kterým na stadiony jezdíme. Kolem nás samozřejmě byli také domácí fanoušci Maďarska, kteří fandili spíše nám jako outsiderovi. Nezaujatý fanoušek vždycky rád vidí překvapení na úkor favorita, je to tak atraktivnější. Takže ti nám po zápase gratulovali a přáli co nejdelší cestu turnajem. Takové zážitky, to zkrátka u televize nezažijete, tohle vás prostě vtáhne do děje.
Základní omezení, ale plné tribuny Puskás Areny
Aktuální covidové restrikce v Budapešti jsou hodně podobné těm u nás, rozdíl je pouze v tom, že tam může chodit plný stadion diváků. Povinností bylo mít negativní PCR testy, při vstupu do fanzóny i na stadion stevardi měřili teplotu. Po Budapešti byla tři pracoviště, na kterých vám při předložení testu, dokladu totožnosti a změření teploty dali náramek „Covid-19 wristband“, se kterým už jste pak mohli fungovat normálně, stačilo jej ukázat.
Všimli jsme si na internetových fórech, že pohled české veřejnosti zpovzdálí na to, jak to funguje v Maďarsku, je hodně zkreslený. Protože v Budapešti chodí lidé na fotbal, tak si tady často myslíme, že tam pomalu žádná omezení nemají. Ale stejně jako u nás, také tam se v hromadné dopravě nebo v krámech mají dodržovat rozestupy, nosí se roušky či respirátory, stejně tak to mělo být na tribuně. Jen to na té tribuně nikdo nedodržuje a z toho Češi přes televize možná usoudili, že tam nic podobného nařízeno není. Ale omezení jsou skutečně podobná těm u nás.
Čtvrtfinále proti Dánsku a ázerbájdžánský faul na fotbal
Ve čtvrtfinále nás nyní čeká Dánsko. Především se ale sluší říct říct, že zařazení zápasu osmi nejlepších týmů Evropy do ázerbájdžánského Baku, to je prostě faul na sport, faul na fanoušky. Tolik cestování pro hráče, přelety mezi dějišti turnaje, vždyť to speciálně v době covidu nedává absolutně žádný smysl. Hlavně že členové vedení UEFA tak rádi dokola opakují populistické fráze o tom, jak se fotbal hraje právě pro fanoušky…
Doufejme, že systém evropského šampionátu po celé Evropě vidíme naposledy. Není nad to, když je mistrovství v jedné zemi, celá země i město tím žije a sjedou se tam fanoušci z celého světa či Evropy, aby společně sdíleli svou zálibu. Současný systém o tohle úplně přichází, když příznivci jezdí za svým týmem často de facto jen na otočku. Těžko věřit, že se do Baku vypraví tisíce našich fanoušků jako do Budapešti. Přesto chystáme charterové lety, více informací budeme vědět v průběhu týdne, a proto sledujte náš web i sociální sítě.
Budapešť – město nejen fotbalu.
Semknutí Dánové budou další těžkou prověrkou
A k samotnému semifinále. Dánové za sebou mají emotivní chvilku, kdy během prvního zápasu málem přišli o svého kapitána Christiana Eriksena, který na konci první půle s Finskem zkolaboval na trávníku a byl dlouhé minuty oživován. Taková situace by otřásla s každým a mohla je buď zlomit, nebo naopak semknout a nakopnout. Nakonec všechno dopadlo happy-endem, tým si ulevil a Dánové hrají opravdu velmi dobře. Papírově to není tak kvalitní a hvězdný tým jako Holandsko, ale za poslední dva zápasy dali shodně po čtyřech gólech. My jich nastříleli pět za celý turnaj dohromady. Nečeká nás lehký zápas, ale ani nepřekonatelná překážka. Buďte u toho s námi!
Máte zájem o nezapomenutelné sportovní zážitky?