píše Pavel Pubal
Mnohdy můžeme slýchat po hospodách, ve škole i v práci nebo rovnou na tribunách stadionů o tom, že český fotbal upadá a tuzemští zástupci v pohárové Evropě vždycky vyhoří. Čísla a úspěchy našich týmů ale v posledních letech zkrátka hovoří trochu jinou řečí. Pohádkové tažení Slavie Praha, která senzačně vyřadila v osmifinále Evropské ligy Vaclíkovu Sevillu, nebylo náhodné.
Nemá cenu si nic nalhávat, technickými a individuálními dovednostmi pochopitelně na elitní evropskou úroveň nemáme a nejspíše ani nikdy mít nebudeme, navíc k senzačním vyřazením světových velkoklubů, jakým byla třeba Sevilla, vždycky budeme potřebovat i notnou dávku štěstí – zkrátka se musí všechno „sejít“, ale kredit českých klubů v Evropě stoupá. Slavia je mezi nejlepší osmičkou Evropské ligy a těší se na londýnskou Chelsea, Plzeň na podzim postoupila přes základní skupinu Ligy mistrů do jarní fáze druhé nejprestižnější klubové soutěže a ostudu rozhodně neudělal na podzim v základní skupině Evropské ligy ve své premiéře ani Jablonec, byť několikrát smolně zaplatil nováčkovskou daň.
Slavia může jít na Chelsea s otevřeným hledím, svůj respekt už si získala
Úroveň české ligy v posledních letech bezesporu stoupá. Příčin je hned několik, ale tou hlavní je jednoznačně konkurence. Aktuálně totiž máme hned tři týmy, které před sezonou hrdě a sebevědomě vyhlašují, že chtějí vyhrát titul a podle toho se také chovají na přestupovém trhu. Vysněných adres už je zkrátka více než v minulosti a mnohdy se doslova válčí o hráče z ostatních klubů. Není to tak dávno, co byl Šural jednou nohou v Edenu a nakonec skončil na Letné, opačný osud potkal zase Coufala a velký boj sváděly Slavia, Plzeň a Sparta třeba i o stopera Jugase, když zářil ve Zlíně.
Dalším důvodem stoupající úrovně naší ligy je příchod kvalitních zahraničních hráčů, byť se mnohé velkolepé a nesmyslné nákupy také nepovedly, a v neposlední řadě ještě před pár lety neokoukaní progresivní trenéři, kteří dávají naší lize šmrnc – jmenujme Jindřicha Trpišovského, Václava Jílka, Martina Haška nebo před časem Davida Holoubka, který dnes trénuje slovenský Ružomberok. A vzpomeňme si na necelý rok staré vysmívání se Trpišovského „totálnímu fotbalu“. Plány náročného trenéry zpočátku drhly, ale Trpišovský dostal čas i prostor pro práci a dnes za to na Edenu sklízejí ovoce. Tuzemské oddíly jsou často velmi dobře fyzicky i takticky připraveni na své soupeře, o čemž se právě proti Slavii nedávno přesvědčila španělská Sevilla.
Sešívaní se po fantastickém obratu ve vyprodané domácí odvetě dostali mezi nejlepší osmičku. To samé se před třemi roky podařilo pražské Spartě, když v jarní fázi EL vyřadila Krasnodar i Lazio Řím a nestačila až ve čtvrtfinále na Villarreal. Los nyní přisoudil Trpišovského partě londýnskou Chelsea, takže nás čeká další fotbalový svátek v České republice. A co víc, Slavia může jít do bitvy proti Chelsea s otevřeným hledím. Svůj respekt ve fotbalové Evropě už si získala.
Vyhaslé hvězdy tvrdě narazily
Česká liga není pro každého a hraje se v ní fyzičky náročný fotbal. O tom se přesvědčily i mnohé „vyhaslé“ hvězdy minulosti, které si celkem nedávno nakoupila pražská S. Bývalí reprezentanti svých zemí jako Portugalec Danny, Turek Altintop, Švýcar Janko nebo Francouz Mavuba si možná mysleli, že v české lize předvedou málo muziky za slušné peníze a v klidu dohrají „v té malé zemi ve středu Evropy“ své bohaté kariéry. To ale tvrdě narazili. V tuzemské nejvyšší soutěži jim pšenka nekvetla a po pár měsících se pakovali o dům dál. Už i na Letné nebo v Edenu tak vědí, že tudy asi cesta nepovede.
Ohrožení zespodu už letos nehrozí
V aktuálním vydání koeficientů pro nasazení klubů do pohárové Evropy je Česká republika na třináctém místě. Letos už si navíc Češi mohou v koeficientu díky pražské Slavii maximálně polepšit, protože žádná z zemí pod třináctou Českou republikou už účastníka ve čtvrtfinále Evropské ligy ani Ligy mistrů nemají. Naopak dvanácté Nizozemsko, které je o více než bod před námi, ještě zastupuje Ajax Amsterdam ve čtvrtfinále nejprestižnější klubové soutěže, kde vyzve Juventus Turín. Pro reálnou šanci na postupy českých týmů je při současném systému potřeba zůstat v první patnáctce. Ta má totiž jistotu, že se budou pokoušet o Ligu mistrů dva kluby. Svůj speciální význam pak má dvanáctá příčka, kterou aktuálně hájí už zmíněné Nizozemsko před Českou republikou. Mistr má totiž jistotu čtvrtého předkola Ligy mistrů a tedy minimální jistotu skupinové fáze Evropské ligy. Skupinu druhé nejprestižnější klubové soutěže pak má jistou i vítěz domácího poháru dvanácté země. Podle aktuálního pořadí se budou z České republiky ucházet dva týmy o Ligy mistrů a tři o Evropskou ligu.
