Píše Richard Hanzlík, z prvního neobjektivního sportovního portálu TakUrcitee.sk
Uff, to teda byly nervy. A přitom to po prvních čtvrtfinálových zápasech vypadalo na jasné odvety. Ale právě proto je fotbal tak krásný. Liverpool zničil dosud suverénní Manchester City doma za půlhodinu, ale pokud je na světě mužstvo, které dokáže otočit jakýkoliv stav, je to právě City. Velmi rychlý gól Jesuse však zázračný obrat nenastartoval. Nejprve neuznaný druhý gól Citizens a krátce po něm rozhodčí v tunelu poslal Guardiolu na tribunu. A tak jsme v druhém poločase viděli obrat The Reds, ze kterých se po tomto dvojzápase stali aspiranti na celkový triumf. A přiznejme si, většina nestranných fanoušků jim to i dopřeje.
Real v Turíně udělal se Starou dámou krátký proces a na Bernabéu se čekala pouze formální odveta. Ale zebry zápas dostali až do stavu 0:3 a pak přišla ta penalta, o které se bude ještě dlouho mluvit. Juventus pocítil, jak chutná vlastní medicína ze Serie A, Ronaldo se opět stal hrdinou a Real si nadále žije sen o třetím triumfu v LM za sebou. Zda se mělo nebo nemělo pískat, to dodnes na 100% nepotvrdil žádný rozhodčí, ale dají se pochopit reakce obou stran.
Bayern si ze Sevilly přivezl výhru 2: 1 a doma mu tak stačilo ukopnou bezbrankovou remízu. Zase na druhou stranu, co by za ni dal takový Mourinho.
Hrdiny objevili v Římě. AS si z Barcelony přivezl prohru 1: 4 s dvěma vlastními góly. Doma však Messiho partii zničili 3:0 a hosté působili, jakoby přišli do věčného města jen pro magnetky. Byl to zápas, o kterém se bude ještě dlouho mluvit. A na rozdíl od duelů v Madridu a na ostrovech jen díky výkonům hráčů, ne rozhodčích.
Zůstaly nám už jen čtyři nejlepší, kteří jsou již jednou nohou ve finále v Kyjevě. A další čtyři, kteří si to rozdají o finále EL v Lyonu.
Staří známí a šance na odvetu pro Němce. Dodnes si pamatujeme loni, když nejprve Real zdolal Bavory na jejich stadionu 2:1, ale stejným způsobem na Bernabéu prohrál. Bílému baletu zahrál do karet labilní Vidal, který se nechal vyloučit a ve druhém poločase soupeře sestřelili třemi góly. V této sezóně to Real v domácí lize zabalil a naplno se soustředí na svou třináctou trofej v LM. Z cesty už sklidil mistra Francie, Itálie a na řadě by mělo být Německo. Zastaví se tažení napříč Evropou ve finále proti soupeři z Anglie?
Bayern úvod sezóny sice zaspal, ale odkdy Ancelottiho nahradil Jupp Heynckes, šlape německá mašina naplno. Domácí titul se v Allianz Areně slavil opět v expresním čase, ale stejně je třeba říci i to, že v Lize mistrů ještě nestály tváří v tvář světové extratřídě. Besiktas se Sevillou nedokázali způsobit mužstvu takové problémy, jaké je čekají v podání Realu Madrid. Otázka tedy je, zda se konečně Bayernu podaří revanš za poslední prohry s královským klubem.
Už jsme si tak nějak zvykli, že mezi posledními čtyřmi mužstvi soutěže nechybí Real, Barcelona a Bayern. Tento rok bude trošku jiný a právě Liverpool přináší nejčerstvější vítr do tak trochu zatuchlého prostředí zažitých zvyků. Kloppův stroj jede a útočné trio Salah – Mane – Firmino šperkuje už tak magické noci evropského fotbalu na Anfield Road. Vysoký gegenpressing budí ze snu obráncy soupeřů a každá jeden odražený míč je rizikem pro brankáře. Ederson by o tom mohl psát knižní trilogie.
Ale pozor. Je jiné hrát proti Portu, nebo Manchesteru City, jehož jediným herním cílem je dominovat hře a rozložit soupeře. AS Řím je mužstvo takticky vysoce vyspělé. Dokáže pěkně italsky bránit a Liverpool má s útočení do plných problémy. Na druhé straně, jak jsme viděli v odvetě na Stadio Olimpico proti Barceloně, umí Řím vytáhnout i zbraně podobné těm, které rád na soupeře používá právě Jurgen. Takže i když tento dvojzápas na papíře nevypadá jako špička ledovce, herní projevy mužstev spolu s vynikajícími fanoušky slibují opravdu excelentní fotbalový zážitek.
Arsenal Londýn – Atlético Madrid
Finiš Evropské ligy dal dohromady týmy, které by se kvalitou neztratily ani v Lize mistrů. Vítězství v soutěži má totiž ještě jeden příjemný bonus navíc a tím je přímá účast v následující sezoně Ligy mistrů. A to je věc, kterou Arsène Wenger pro své mužstvo přímo zoufale potřebuje. Ale v Londýně asi doufali, že atlety z Madridu potkají až ve finále v Lyonu. Přece jen, rozdat si to s Marseiile nebo Salcburkem zní lépe, než 180 minut urputného boje.
Nechybělo mnoho a Arsenal mohl pokazit i zdánlivě nemožné. V Moskvě však nakonec ukopal remízu 2:2 a nakonec s přehledem postoupil. Mužstvo stále střídá dobré výkony s těmi horšími, Peter Čech v brance také nezažívá zrovna nejlepší časy a navíc se v této soutěži nemůže spolehnout ani na Aubameyanga.
Na druhé straně Atlético válcuje a za úspěchem ho táhne Griezmann. Po podzimní gólové odmlce začal znovu ničit soupeře a před avizovaným odchodem do Barcelony by se rád se Simeonem rozloučil alespoň druhou nejcennější trofejí v Evropě. Proti Sportingu Lisabon však nepředvedli výkon, který by ho automaticky pasoval do role favorita. Nebýt dvou fatálních chyb v obraně soupeře, měli by Colchoneros co dělat s postupem. Navíc v Lisabonu prohráli.
V zápase se utkají dva různé týmy a herní projevy. Ofenzivní fotbal proti bojovníkům, ochotným udělat pro úspěch všechno. A jeden z nich si pak užije finále v Lyonu.
