7 minut čtení
Autor: Ladislav Harsányi

Světový šampionát se v roce 1958 stěhoval na sever Evropy, přesněji do Švédska. A fotbalový svět okouzlil 17letý mladík přezdívaný Pelé. Ani ničivé zemětřesení neotřáslo Chile natolik, aby se vzdalo organizace MS 1962. Československo tam předvedlo spanilou jízdu, která skončila až ve finále.

Soutěže o ceny a další zajímavosti najdete na našich sociálních sítích Facebooku a Instagramu.

Švédsko 1958

Zjevení fotbalového krále

Bez dvojnásobných mistrů světa Itálie a Uruguaye, které neprošly kvalifikačním sítem, ale i s více debutantskými zeměmi v čele se SSSR, olympijským vítězem z Melbourne 1956, či NDR, se uskutečnil závěrečný turnaj.

Síla domácích Švédů vzrostla poté, co poprvé udělili výjimku legionářům a zavolali je do reprezentace. Zejména legendární útočníci působící v Itálii Gren a Liedholm přispěli k tomu, že se domácí probojovali až do finále. Mimořádně silný tým měli Francouzi v čele se stratégem Raymondem Kopem a nejlepším střelcem turnaje 13-gólovým Justem Fontainem. Francouzi skončili bronzoví po vítězné semifinálové bitvě s Německem (6:3).

Nejkrásnější fotbal však hráli Brazilci, mezi nimiž se vyrojily hvězdy první velikosti Didi (získal Zlatý míč pro nejlepšího hráče turnaje), Vavá, Garrincha či Zagallo. Největším objevem, doslova zjevením, byl teprve 17letý útočník Pelé. V semifinále proti Francouzům okouzlil svět čistým hattrickem za 23 minut. I na finále proti domácím Švédům si nechal hvězdné chvíle. Jeho památný volej ve druhé půli a poté poslední gól na turnaji hlavou přispěly k titulu po vítězství 5:2. Stal se nejmladším finálovým střelcem historie MS ve věku 17 let a 249 dní.

📽️ VIDEO (Švédsko – Brazílie): https://www.youtube.com/watch?v=JE2xPzeSiBc&feature=emb_err_woyt

Švédsko – Brazílie 2:5 (1:2), góly: 4. Liedholm, 80. Simonsson – 9. a 32. Vavá, 55. a  90. Pelé, 68. Zagallo.
Hrálo se v Solně (předměstí Stockholmu) před 49 737 diváky, rozhodoval Maurice Guigue (Francúzsko).
Sestava mistrů světa: Gilmar – D. Santos, Orlando, Bellini, N. Santos – Zito, Didi – Garrincha, Vavá, Pele, Zagallo.

Argentinská potupa od Československa

Československo postoupilo do Švédska jako vítěz skupiny (byli v ní i Wales a NDR), a ani tam ostudu neudělalo. Začalo sice špatně, prohrou 0:1 se Severním Irskem, ale pak uhrálo remízu 2:2 se silným Německem (rozhodčí uznal Němcům gól, který neměl platit) a Argentinu rozstřílelo dokonce 6:1. Je to nejvyšší vítězství Československa v historii MS a nejvyšší argentinská prohra. Se Severními Iry v baráži o čtvrtfinále nakonec podlehlo 1:2 po prodloužení.

„Kopali jsme roh, arbitr odpískal faul proti nám. Jak jsem odcházel ke své brance, tak jsem si podvědomě odplivl. Rozhodčí to považoval za nemístný protest..“
Titus Buberník po vyloučení v zápase proti Severnímu Irsku

Zajímavosti turnaje

• zápas mezi Anglií a Brazílií přinesl první bezbrankový výsledek v historii světových šampionátů
• španělský rozhodčí Juan Gardeazabal je nejmladším arbitrem, jaký kdy na MS pískal – během šampionátu měl pouze 24 let
• král střelců turnaje Just Fontaine, který je s 13 góly rekordmanem na jednom turnaji MS, původně neměl cestovat na šampionát – až zranění Cisowského a Bliarda posunuli náhradníka do Švédska
• byl to jediný šampionát s plným britským zastoupením – Anglií, Skotskem, Walesem a Severním Irskem
• hvězda ruského týmu Eduard Střelců na šampionát nemohl odcestovat, pár dní před odjezdem ho zadrželi a poslali na nucené práce

Čile 1962

„Zlatí“ chlapci z Čile

„Raději tam ani necestujte, uděláte si jen ostudu.“ Takové poznámky směřovaly na adresu československých fotbalistů těsně před odletem na MS v Chile po nepřesvědčivých výkonech v přípravných zápasech. Jenže oni šli a vraceli se jako národní hrdinové, vicemistři světa, se zlatými medailemi na krku: zlaté se udělovaly i zdolanému finalistovi, ale menší než mistru světa.

Mužstvo pod vedením Rudolfa Vytlačila ve skupině zdolalo Španělsko 1:0 po nezadržitelném sólu Slováka Josefa Štibrányiho, s Brazílií uhrálo bezbrankovou remízu. Během zápasu se zranil Pelé, kterého měl na starosti Popluhár. V té době se na šampionátu ještě nemohlo střídat. Na hřišti byl jen poloviční. Když to viděl Popluhár, zohlednil to a Pelého přestal tvrdě napadat a dovolil mu přihrávat. Za toto gesto obdržel v roce 1967 Světovou cenu za fair play (World Fair Play Award). Pelé ve svých vzpomínkách napsal, že se mu během kariéry nepodařilo přelstít jen jednoho obránce: „Popluhára.“

„Popluhár ke mně přistupoval velmi citlivě. Jako bychom se očima dohodli, on se mě nedotkne, já míč přihraju, nebudu se přes něj hrabat“
Pelé o stoperovi Československa Jánu Popluhárovi

Prohra Československa 1:3 v závěrečném zápase skupiny s Mexikem už neměla vliv na postup ze skupiny. Ve čtvrtfinále mimořádně silné Maďarsko nedokázalo překonat fantastického Viléma Schrojfa v brance a Adolf Scherer posunul mužstvo do semifinále. „Nikdy předtím a ani potom jsem tak úžasný výkon od brankáře neviděl,“ vzdal hold brankáři Josef Masopust. Ani Jugoslávie v semifinále neměla nárok (1:3 – se dvěma góly Scherera a jedním Josefa Kadraby) a ve finále je čekal soupeř ze skupiny – Brazílie.

Senzace!

Přestože čs. tým se na „defenzivním“ šampionátu zařadil mezi týmy s takovým ražením, ve finále hrál s Brazílií rovnocennou partii a vedle bránění stíhal i zaútočit. Dokonce vedl Masopustovým gólem z 15. minuty, i když pouze dvě minuty. Náhradník zraněného Pelého Amarildo vyrovnal.

Ve druhém poločase ještě hlavou překonal Schrojfa Zito a poté po fatální chybě československého brankáře, Vavá uzavřel výsledek. Sovětský rozhodčí Latyšev předtím odpustil Brazilci D. Santosovi ruku v šestnáctce, za kterou měla být jedenáctka. Nejlepší brankář šampionátu Schrojf, který dostal cenu už před finále (mnozí tvrdí, že se to nemělo stát a že ho to rozhodilo), si právě v nejdůležitějším zápase vybral slabší chvíle. Stříbro však bylo obrovským úspěchem, přímo senzací.

📽️ VIDEO (Brazílie – Československo): https://www.youtube.com/watch?v=FnV_ezpSMI0

Brazílie s téměř identickou sestavou jako ve Švédsku obhájila titul světových šampionů. Podle očitých svědků však hra „staré gardy“ už nebyla tak atraktivní jako čtyři roky předtím. Za nejlepšího hráče turnaje vyhlásili Garrinchu, o poctu pro top střelce šampionátu se se čtyřmi góly dělilo až šest hráčů.

Brazílie – Československo 3:1 (1:1), góly: 17. Amarildo, 69. Zito, 78. Vavá – 15. Masopust.
Hrálo se v Santiago de Chile před 68 679 diváky, rozhodoval Nikolaj Latyšev (Rusko).
Brazília: Gilmar – D. Santos, Mauro, Zozimo, N. Santos – Pereira, Zito – Garrincha, Vavá, Amarildo, Zagallo.
Československo: Schrojf – Tichý, Popluhár, Pluskal, Novák – Kvašňák, Masopust – Pospíchal, Scherer, Kadraba, Jelínek.

Zajímavosti turnaje

• ničivé zemětřesení z roku 1960 mělo připravit Chile o pořádání turnaje, ale prezident tamní fotbalové asociace Carlos Dittborn přesvědčil FIFA, že jsou přesto schopni uspořádat turnaj. Dokázali to, ale bohužel Dittborn se šampionátu nedožil – měsíc před turnajem jeho srdce selhalo
• ve více zápasech dominovala surová hra, přičemž nejskandálnější byl duel Chile – Itálie, ve kterém anglický rozhodčí Aston trestal jednostranně (vyloučil dva Italy, přičemž Ferriniho musela vyvést ze hřiště policie), domácí knokauty neviděl…
• fotbalisté Chile si prý předzápasovou stravu přizpůsobovali národním jídlům či nápojům soupeřů – před Švýcarskem si dali čokoládu či sýr, před Itálií špagety, před Brazílií kávu a před SSSR si cvakli vodku
• gól Václava Maška do mexické sítě po 15 vteřinách hry byl nejrychlejší v dosavadní historii MS, překonal jej až v roce 2002 na světovém šampionátu v Japonsku a Korejské republice Hakan Sükür, když proti Korejcům skóroval po 11 vteřinách
• Mexiko vyhrálo poprvé zápas na MS po třinácti neúspěšných pokusech (od roku 1930 do roku 1962), když zdolalo Československo

👉 přečtěte si 1. díl: Historie světových šampionátů: Uruguay 1930
👉 přečtěte si 2. díl: Historie světových šampionátů: Itálie 1934 a Francie 1938
👉 přečtěte si 3. díl: Historie světových šampionátů: Brazílie (1950) a Švýcarsko (1954)