7 minut čtení
Autor: Ladislav Harsányi
Němci nezůstali nic dlužni své preciznosti a v čele se šéfem organizačního výboru Beckenbauerem zorganizovali v roce 2006 výborný šampionát. Na jeho konci se smáli Italové. V roce 2010 se konečně dočkala i Afrika, kde hrály prim vuvuzely. Co dál stojí za připomenutí?
Soutěže o ceny a další zajímavosti najdete na našich sociálních sítích Facebooku a Instagramu.
Německo 2006
Zidanova hlavička a konec reprezentační kariéry
Bezmála 200 zemí bojovalo o 32 místenek a do kvalifikace musel poprvé i obhájce trofeje, v tomto případě Brazílie. Brazilci kráčeli na MS ve vítězném rytmu až do čtvrtfinále, kde narazili na Francouze. Podobně jako ve čtvrtfinále 1986, i nyní se radovala Francie, když jediný gól zápasu zařídil Thierry Henry z přímého kopu.
Kromě Les Bleus dokráčeli do semifinále i Portugalci, Němci a Italové. Šlágrem byl souboj domácích s neustále se zlepšujícími Italy. Po zápase zůstalo v platnosti, že na MS Němci tohoto soupeře nikdy nezdolali, tentokrát prohráli po prodloužení 0:2.
Finálovým soupeřem Italů byli Francouzi, kteří pokořili Portugalce penaltovým gólem Zinedina Zidana. Právě on se však stal smutným hrdinou finále. Když v sedmé minutě finále proměněnou penaltou otevřel skóre, pro něj i jeho tým se zdálo být všechno na dobré cestě. Jenže pak se děly věci.
V 19. minutě Marco Materazzi vyrovnal a oba střelci se postarali o jedno z nejpamátnějších extempore v historii MS. Jelikož v řádném hracím čase už další gól nepadl, následovalo prodloužení. Ve 110. minutě incident mezi Zidanem a Materazzim ukončil Francouz demonstrativní hlavičkou do hrudi Itala, který se sklátil na zem. Postranní rozhodčí to viděl, upozornil na přestupek hlavního a následovala červená pro Zidana.
„Urážel moji mámu a sestru. Pokud by mě neprovokoval, neměl bych potřebu takto reagovat.“
Zinedine Zidane takto odůvodňoval svou reakci, když jeho kariéra v reprezentaci nechvalně skončila
Stratég Lippi dovedl Italy až na světový trůn
Italové překonali svůj komplex z penaltových rozstřelů na šampionátech, když po třech neúspěšných konečně triumfovali a z bílého bodu se nespletli ani jednou. Z Francouzů ve druhé sérii nedal David Trezeguet. Na turnaji měli Italové skvělou obranu v čele s brankářem Gianluigim Buffonem a mistrovské protiútoky. A v neposlední řadě výborného trenérského stratéga Marcella Lippiho.
Němci dotáhli vydařené vystoupení do bronzového konce, když v souboji o třetí místo porazili Portugalce 3:1. Měli ve svých řadách i nejlepšího střelce šampionátu Miroslava Kloseho (5 gólů).
📽️ VIDEO (Itálie – Francie): https://www.youtube.com/watch?v=Nlsm0RlC8zI
Itálie – Francie 1:1 (1:1, 1:1) po prodloužení, na penalty 5:3, góly: 19. Materazzi – 7. Zidane.
Hrálo se na Olympijském stadionu v Berlíně před 69 000 diváky, rozhodoval Horacio Elizondo (Argentina).
Sestava mistrů světa: Buffon – Zambrotta, Cannavaro, Materazzi, Grosso – Camoranesi (86. Del Piero), Gattuso, Pirlo, Perrotta (61. Iaquinta) – Totti (61. De Rossi), Toni.
Zajímavosti turnaje
- anglický rozhodčí Graham Poll v zápase proti Austrálii udělil Chorvatovi Šimuničovi tři žluté karty: po druhé ho měl vyloučit, což se nestalo
- ruský rozhodčí Valentin Ivanov se postaral o nový „karetní“ rekord šampionátů, když v duelu Portugalsko – Nizozemsko vytáhl 16krát žlutou a 4krát červenou kartu
- gól Brazilce Ronalda proti Ghaně byl jeho patnáctým na MS, čímž překonal dosavadní rekord Gerda Müllera
- Zinedine Zidane se stal čtvrtým hráčem, který skóroval ve dvou finále MS a druhým s červenou kartou na dvou šampionátech
- Švýcarsko se stalo první zemí na MS, která v penaltovém rozstřelu neproměnila ani jednu penaltu, bylo to v osmifinále proti Ukrajině
Jihoafrická republika 2010
Najhlučnější šampionát a dirigent Xavi
O čtyři roky později měli Španělé v brance jistotu v osobě Ikera Casillase, pětibrankového Davida Villu, jemného technika Andrese Iniestu a neuvěřitelného zásobovače přihrávek Xaviho Hernandéze. Stali se osmou zemí, která vyhrála světový šampionát ve fotbale. Jako jediný tým historie se stali mistry světa poté, co prohráli ve svém úvodním vystoupení na turnaji, když Švýcarsku podlehli 0:1.
Známé vuvuzely, ikonický míč Jabulani a hymna šampionátu Wavin‘ flag, to byly nezapomenutelné součásti turnaje. Na šampionát by nejraději zapomněli Francouzi, kteří zklamali na celé čáře. Už na samotný šampionát se dostali kontroverzním způsobem, když si Thierry Henry pomohl rukou ke gólu proti Irům. Rozhádaní a vnitřně rozbití Francouzi (Anelka vynadal trenéru Raymondu Domenechovi, a ten ho poslal ze šampionátu domů) získali ve skupině jediný bod a vypadli.
📽️ VIDEO (Španělsko – Holandsko): https://www.youtube.com/watch?v=aKSHgMqCwbQ
Němci a Uruguay si to rozdali v boji o bronz s vítězným německým koncem (4:2). Památným zůstane čtvrtfinále, ve kterém Němci „rozčtvrtili“ Maradonovu Argentinu 4:0.
Španělsko – Nizozemsko 1:0 po prodloužení (0:0, 0:0), gól: 116. Iniesta
Hrálo se na Soccer City Stadium v Johannesburgu před 84 490 diváky, rozhodoval Howard Webb (Anglie).
Sestava mistrů světa: Casillas – Sergio Ramos, Piqué, Puyol, Capdevila – Sergio Busquets, Xabi Alonso (87. Fábregas), Iniesta, Xavi Hernández, Pedro Rodriguez (60. Navas) – David Villa (106. Torres).
Zajímavosti turnaje
- v zápase čtvrtfinále Anglie – Německo vstřelil Angličan Frank Lampard gól, když míč byl jasně celým objemem za brankovou čárou. Uruguayský rozhodčí Jorge Larriondo i jeho asistenti však byli „slepí“ a nechali pokračovat ve hře
- Asamoah Gyan z Ghany mohl ve čtvrtfinále potrestat volejbalový zásah Uruguayce Luisa Suáreze, v nastaveném čase prodloužení však neproměnil pokutový kop a jeho tým prohrál v penaltovém rozstřelu. Ghana mohla postoupit jako první africký tým do semifinále MS
- Iker Casillas se stal mistrem světa pouze se dvěma inkasovanými góly, což se před ním podařilo jen dvěma brankářům
- ve finále rozdal anglický rozhodčí Howard Webb čtrnáct žlutých karet, což je rekord v historii finálových zápasů na MS
👉 přečtěte si 1. díl: Historie světových šampionátů: Uruguay 1930
👉 přečtěte si 2. díl: Historie světových šampionátů: Itálie 1934 a Francie 1938
👉 přečtěte si 3. díl: Historie světových šampionátů: Brazílie (1950) a Švýcarsko (1954)
👉 přečtěte si 4. díl: Historie světových šampionátů: Švédsko (1958) a Chile (1962)
👉 přečtěte si 5. díl: Historie světových šampionátů: Anglie (1966) a Mexiko (1970)
👉 přečtěte si 6. díl: Historie světových šampionátů: SRN (1974) a Argentina (1978)
👉 přečtěte si 7. díl: Historie světových šampionátů: Španělsko (1982) a Mexiko (1986)
👉 přečtěte si 8. díl: Historie světových šampionátů: Itálie (1990) a USA (1994)
👉 přečtěte si 9. díl: Historie světových šampionátů: Francie (1998) a Japonsko a Jižní Korea (2002)