6 minut čtení
Autor: Ladislav Harsányi
Fotbalové EURO bude jedním z největších sportovních svátků kalendářního roku 2024. U příležitosti mistrovství Evropy v Německu jsme pro vás připravili historický seriál o mistrovství Evropy. V tomto jedenáctém díle se zaměříme na EURO 2000 v Belgii a Nizozemsku.
Sledujte nás i na našich sociálních sítích Facebook – Instagram – Tik-Tok
Francie vládne Evropě a světu
Ve snaze umožnit pořádání závěrečného turnaje mistrovství Evropy menším zemím byly poprvé v historii „přiklepnuty“ dvě země – Belgie a Nizozemsko. Z kvalifikace tak zbylo pouze čtrnáct volných míst. Přímý postup si zajistili pouze vítězové skupin plus druhý nejlepší tým z druhých míst. Zbývající čtyři místa byla k mání v baráži.
Na závěrečný turnaj postoupila většina favoritů – Itálie, Francie, Německo, Španělsko, Česká republika, Anglie (po baráži se Skotskem), Jugoslávie. Překvapivě se na turnaj dostalo Norsko jako vítěz skupiny, přímo se kvalifikovalo také Švédsko. Z baráží si účast zajistily Dánsko, Slovinsko a Turecko.
Skupina smrti s Českem
Šampionát se hrál od 10. června do 2. července 2000. Měl čtyři místa konání v každé zemi. V Belgii to byly stadiony King Roy Baudoiune Stadium (Brusel), Jan Breydel Stadium (Bruggy), Maurice Dufrasne Stadium (Liége), Pays de Charleroi Stadium (Charleroi), v Nizozemsku Amsterdam ArenA Stadium (Amsterdam), Feijenoord Stadium (Feyenoord), Philips Stadium (Eindhoven), GelreDome (Arnhem).
Nejpřekvapivější výsledek přinesla skupina A, kde velmoci Anglie a Německo skončily až za postupující dvojicí Portugalsko-Rumunsko. Němci, kteří obhajovali titul, totálně vyhořeli a získali jediný bod za remízu 1:1 s Rumuny. S Anglií prohráli 0:1 a s Portugalskem (0:3) se museli rozloučit s jediným bodem a skóre 1:5.
Turecko postoupilo ze skupiny B společně s Italy (3 výhry). Ve skupině C podle očekávání postoupily do čtvrtfinále Španělsko a Jugoslávie. Nejnabitější skupina D přinesla postupovou radost Nizozemcům a Francouzům. Úřadující vicemistři Evropy Češi zůstali na nepostupovém třetím místě po nejtěsnějších prohrách s Nizozemskem (0:1), Francií (1:2) a výhře nad Dánskem (2:0).
Čtvrtfinálovou ukázkou bylo střetnutí mezi Španělskem a Francií (1:2). Favority byly zápasy Portugalsko – Turecko (2:0) a Itálie – Rumunsko (2:0). Nejpřesvědčivěji si vedli Nizozemci, kteří rozdrtili Jugoslávii 6:1 a Patrick Kluivert se na tom podílel hattrickem.
Zidane na scéně
Semifinálové duely přinesly velké drama. Zápas Francie – Portugalsko (1:1) dospěl do prodloužení. A zdálo se, že i v něm se rozhodne o remíze. Nakonec ale bylo všechno jinak. Psala se 117. minuta, když hlavní rozhodčí, Rakušan Gü Benkö, přehlédl ruku Portugalce Abela Xaviera v šestnáctce, jenže ho neupozornil VAR (v té době to bylo ještě scifi), ale asistent rozhodčího Igor Šramka ze Slovenska. Zinedine Zidane penaltu proměnil a poslal Francii do finále.
Ve druhém semifinále mezi Itálií a Nizozemskem nepadl za 120 minut žádný gól, a tak se kopaly penalty. A domácí je i nadále zahazovali. Pokračovali i nadále? Ano, protože v normální hrací době dali dvě: F. de Boer a Patrick Kluivert. De Boer v rozstřelu neskóroval, stejně jako Stam a Bosvelt.
Kluivert sice svůj proměnil, ale byl jediným Nizozemcem, který tak učinil. Italům stačilo proměnit tři ze čtyř pokusů (Maldini neskóroval). Hrdinou se stal brankář Francesco Toldo – Nizozemci ho ten večer nedokázali překonat z pěti střel z bílého bodu.
https://youtu.be/foTVX4HVnJI
Trezeguet jako francouzský Bierhoff
Finále mezi Itálií a Francií přineslo taktickou bitvu. Italové byli lepší a po přestávce se ujali vedení gólem z bezprostřední blízkosti, který vstřelil Marco Delvecchio. Vše nasvědčovalo tomu, že squadra azzurra udrží nejtěsnější vítězství. Když běžela 94. minuta, byli náhradníci u italské lavičky přistiženi při činu.
Čekali na závěrečný hvizd, aby mohli vyběhnout na bujaré oslavy zisku titulu. Radost jim však překazil střídající Sylvain Wiltord, který se prodral obranou soupeře a z těžkého úhlu skóroval. V prodloužení pak další žolík David Trezeguet bombou pod břevno zpečetil konečný triumf Francouzů zlatým gólem. Napodobil tak Němce Olivera Bierhoffa z doby před čtyřmi lety, který „stejným“ gólem jako náhradník rozhodl finále proti Čechům.
Francouzský tým, téměř totožný s vítězným týmem z finále mistrovství světa 1998, už nevedl Aime Jacquet, ale Roger Lemerre. Oporami byli brankář Fabien Barthez, obranné stálice Laurent Blanc a Marcel Desailly, mozek zálohy Zinedine Zidane, kapitán Didier Deschamps a v útoku třígólový Thierry Henry.
„Je to jeden z nejtěžších okamžiků mé kariéry. Když vám vítězství proklouzne mezi prsty v poslední minutě, je to hořké,“
Dino Zoff, trenér Itálie
Finále: Francie – Itálie 2:1 (0:0, 1:1) po prodloužení
Branky: 90.+4. Wiltord, 103. Trezeguet – 55. Delvecchio.
Rozhodčí: M: Frisk (Švédsko) – 48 200 diváků. Zápas se hrál 2. července 2000 na stadionu Feijenoord ve Feyenoordu.
Mistři Evropy: Barthez – Thuram, Blanc, Desailly, Lizarazu (86. Pires) – Deschamps, Vieira, Zidane, Dugarry (58. Wiltord) – Djorkaeef (76. Trezeguet), Henry.
Zajímavosti EURO 2000
- Všichni čtyři účastníci skupiny D na závěrečném turnaji se mohli pochlubit tím, že již byli mistry Evropy – Francie, Nizozemsko, Dánsko a Česká republika – v rámci Československa.
- Francie se stala první zemí, která po zisku titulu mistra světa triumfovala na evropském šampionátu – v sestavě obou finálových turnajů bylo sedm hráčů. Po evropském titulu z roku 1984 a mistrovství světa z roku 1998 tak získali první velkou trofej, která se neodehrála na domácí půdě.
- Ve finálovém turnaji hrály ne méně než čtyři bratrské dvojice: Patrick a Daniel Anderssonovi (Dánsko), Gary a Phil Nevillovi (Anglie), Frank a Ronald de Boerovi (Nizozemsko), Emile a Mbo Mpenzovi (Belgie).
- Česká reprezentace získala v kvalifikaci na mistrovství Evropy maximum 30 bodů z deseti zápasů.
- Prohra Jugoslávie 1:6 s Nizozemskem se zařadila mezi nejvyšší na závěrečných turnajích (pětigólový rozdíl se vyskytl celkem pětkrát).
- Nejvíce hráčů na závěrečný turnaj dodaly Juventus Turín a Galatasaray Istanbul – po jedenácti.
