6 minút čítania
Autor: Ladislav Harsányi
Fotbalové EURO bude jedním z největších sportovních svátků kalendářního roku 2024. U příležitosti mistrovství Evropy v Německu jsme pro vás připravili historický seriál o mistrovství Evropy. V tomto devátém díle se zaměříme na EURO 1992 ve Švédsku.
Sledujte nás i na našich sociálních sítích Facebook – Instagram – Tik-To
Andersenova pohádka se stává skutečností
Malé země většinou nemají šanci uspořádat kontinentální šampionát v nejpopulárnějším sportu samy. Švéd Lennart Johansson, který tehdy stál v čele UEFA, však dokázal prosadit, aby se mistrovství Evropy v roce 1992 konalo v jeho rodné zemi. Nikdo však nemohl tušit, že zvítězí ještě menší země, byť také ze severu Evropy. A navíc země, která se turnaje vůbec neměla zúčastnit. Země pohádkáře Hanse Christiana Andersena.
Přes Francii to nešlo
Po mimořádně úspěšném mistrovství světa v roce 1990, kdy Československo v Itálii postoupilo do čtvrtfinále, si jeho hráče „rozebraly“ evropské kluby. Nový trenér Milan Máčala, jehož asistentem byl Milan Lešický, je skautoval po celém kontinentu. Kvalifikační skupina byla pro naši reprezentaci obtížná: Francouzi byli po neúčasti na ME 1988 a MS 1990 silně motivovaní. Ve skupině jsme dostali také Španěly, kvinteto doplnily Island a Albánie.
Po těsné výhře v Košicích s Islandem (1:0) následovala těsná prohra v Paříži (1:2) a pokračovalo se třemi výhrami (Španělsko, Albánie, Island), přičemž nesmírně cenná byla domácí výhra se Španěly, kdy se Československu podařilo otočit nepříznivý výsledek z 1:2 na 3:2 (rozhodující branku vstřelil Lubomír Moravčík). Kvalifikace se lámala v Bratislavě, kde jsme hostili Francii.
Před zápasem přišel do kabiny týmu prezident ČSFR Václav Havel. Tým už nastupoval pod hlavičkou Československé republiky. Skóre otevřel Václav Neměček, ale střelecká hvězda hostů Jean-Pierre Papin dvěma góly skóre otočil (1:2). Jelikož Francouzi neztratili body – za celou kvalifikaci neztratili ani jeden -, vítězství nad Albánií (2:1) před posledním zápasem ve Španělsku nás v boji o postup neudrželo. Kvalifikace, v níž trenér Máčala nasadil až 36 hráčů, skončila prohrou 1:2 v Seville. Byla to poslední československá evropská kvalifikace.
Z velkých favoritů se nepodařilo postoupit Itálii, bronzovému medailistovi z mistrovství světa 1990, kterou ve skupině předstihl nástupce SSSR, Společenství nezávislých států. Dalšími týmy, které se kvalifikovaly na závěrečný turnaj (Švédsko jako pořadatel mělo účast automatickou), byly Německo, Nizozemsko, Anglie, Skotsko (poprvé na závěrečném turnaji mistrovství Evropy) a Jugoslávie. Ta v kvalifikaci prohrála pouze jeden zápas – s Dánskem.
Deset dní před začátkem šampionátu však přišla z UEFA zpráva, že zemi byla účast na turnaji zakázána kvůli sankcím OSN za válečný stav v Jugoslávii. Místo toho Dánsko, které bylo nejen druhé ve skupině, ale také nejlepším postupujícím ze všech týmů ve skupině, zamířilo do Švédska.
„Sbírání“ budoucích šampionů
Turnaj, který se konal od 10. do 26. června 1992, hostily čtyři stadiony ve čtyřech švédských městech – Göteborg (Ullevi), Malmö (Malmö), Stockholm (Rasunda) a Norrköping (Idrottsparken). Přestože se jednalo o malé stadiony s kapacitou od 18 tisíc do 40 tisíc míst, byly útulné a moderní.
Dánský trenér Richard Möller-Nielsen, který v době konání šampionátu plánoval rekonstrukci kuchyně ve svém domě, měl velký problém shromáždit hráče týmu, kteří byli po dovolené „roztroušeni“. Ne všichni se jich byli ochotni vzdát, například hvězdný Michael Laudrup odmítl přijet.
V konkurenci Francie, Anglie a domácího Švédska měli být v 1. skupině jen do počtu. Po bezbrankové remíze s Anglií a prohře 0:1 se Švédskem však dokázali porazit Francouze vedené trenérem Michelem Platinim (2:1) a postoupit ze skupiny z druhého místa. Fotbalové velmoci, Francouzi i Angličané, cestovali domů.
Ze druhé skupiny postoupily do semifinále favorizované týmy Nizozemska a Německa. V něm se proti sobě postavily Švédsko a Německo, respektive Dánsko a Nizozemsko. Motivovaný domácí tým svedl s Němci tuhý boj, ale po prohře 2:3 si vytoužené finále nezahrál. Rozjetí Dánové se nechtěli vzdát ani favorizovaným obhájcům titulu.
V zápase dvakrát vedli, ale jejich soupeř v obou případech vyrovnal – v 86. minutě vyrovnal na 2:2 Frank Rijkaard. Ani prodloužení změnu skóre nepřineslo, a tak rozhodovaly penalty. Ve druhé sérii zastavil výborný brankář Peter Schmeichel slabou střelu Marca van Bastena. Kromě něj se žádný z deseti exekutorů nemýlil, což znamenalo, že Dánové senzačně postoupili do finále.
V závěrečném vyvrcholení fandila celá Evropa Dánům, kteří na turnaji předváděli pěkný útočný fotbal. Svůj styl neopustili ani ve finále. Góly Johna Jensena a Kima Vilforta (který během mistrovství Evropy dvakrát opustil tým se svolením vedení, aby mohl být se svou sedmiletou dcerou trpící leukémií – ta bohužel o několik týdnů později zemřela) dokonali senzaci. Andersenova pohádka se proměnila ve skutečnost.
Mistrem Evropy se stala země, která měla až do roku 1986 pouze amatérské kluby, když se Bröndby Kodaň stalo prvním profesionálním klubem v zemi. Dánsko s pěti miliony obyvatel je nejmenší zemí v historii mistrovství Evropy, která triumfovala jak z hlediska počtu obyvatel, tak rozlohy.
Největšími oporami týmu byli brankář Peter Schmeichel, kapitán Lars Olsen dirigoval obranu, Brian Laudrup, mladší bratr Michaela Laudrupa, a Henrik Larsen (se třemi góly nejlepší střelec turnaje spolu s K. H. Riedlem), platným střelcem byl i Flemming Povlsen.
„Pocity bezprostředně po finále? Možná si budete myslet, že jsem se zbláznil, ale nebylo v nich nic. Cítil jsem prázdnotu, úplnou prázdnotu,“
Peter Schmeichel, brankář dánských mistrů Evropy.
Finále: Dánsko – Německo 2:0 (1:0)
Branky: 19. Jansen, 78. Vilfort.
Rozhodčí: M: Galler (Švýc.) – 37 800 diváků. Zápas se hrál 26. června 1992 na stadionu Nya Ullevi v Göteborgu.
Mistři Evropy: Nielsen, Lars Olsen, Piechnik – Christofte, Viltort, H. Larsen, J. Larsen. Jensen – Sivebaek (66. C. Christiansen), Povlsen, B. Laudrup.
Zajímavost EURO 1992
- Faerské ostrovy se poprvé představily v kvalifikaci na mistrovství Evropy a do kronik se zapsaly senzačním vítězstvím 1:0 nad Rakouskem. Jelikož ostrované v té době neměli k dispozici ani jedno travnaté hřiště, zápas se hrál ve švédské Landskroně.
- Na domácí půdě se jim také podařilo získat bod od Severního Irska.
- NDR byla původně nalosována do kvalifikační skupiny 5 společně s NSR, ale po pádu Berlínské zdi a sjednocení Německa se účast východních Němců stala bezpředmětnou. Vzájemné utkání se hrálo pouze jako přátelské. NDR vyhrála 2:0, bylo to její vůbec poslední mezistátní vystoupení.
- Jednalo se o první velký fotbalový turnaj, v němž hráči nosili na dresech kromě čísel od 1 do 20 také svá jména.
- Přestože rozhodčí během turnaje rozdali 53 žlutých karet, což na 15 zápasů není nijak výjimečný počet, neudělili ani jednu červenou kartu. Něco takového se na závěrečném turnaji mistrovství Evropy pravděpodobně nebude opakovat.
- Triumf Dánska přišel jen několik dní předtím, než se jeho občané v referendu rozhodli nepřistoupit k Maastrichtské smlouvě o EU. Tehdejší ministr zahraničí Ufe Elleman-Jensen prohlásil: „Když se k nim nemůžete připojit, porazte je!“ V roce 1993 byl již opakovaný pokus o referendum úspěšný.
