6 minút čítania
Autor: Ladislav Harsányi
Fotbalové EURO bude jedním z největších sportovních svátků kalendářního roku 2024. U příležitosti mistrovství Evropy v Německu jsme pro vás připravili historický seriál o mistrovství Evropy. V tomto sedmém díle se zaměříme na EURO 1984 ve Francii.
Sledujte nás i na našich sociálních sítích Facebook – Instagram – Tik-Tok
Osudoví Rumuni
Do kvalifikace na závěrečný turnaj mistrovství Evropy se přihlásil rekordní počet 33 zemí. Stejně jako před čtyřmi lety se na turnaj kvalifikovalo 8 týmů, které byly rozděleny do dvou skupin. Semifinále však bylo přidáno, zatímco duel o třetí místo byl zrušen. Zpackané vystoupení československé reprezentace na mistrovství světa 1982 stálo trenéra Jozefa Vengloše místo. Nahradil ho František Havránek, který v roce 1980 dovedl olympijský tým ke zlatu v Moskvě.
Kádr byl obměněn, na hřiště se dostali mladší hráči. Přestože se tým dostal do skupiny se Švédskem, Rumunskem a Kyprem a také s úřadujícími mistry světa Italy, nebyl bez šancí na postup. S Italy neprohrálo, v Miláně „ukopalo“ remízu 2:2 a v Praze na Strahově je porazilo 2:0 dvěma góly Petra Rady. Co však bylo horší, českoslovenští fotbalisté dokázali na Kypru pouze remizovat (1:1).
O jejich (ne)postupu rozhodl až poslední zápas v Bratislavě, kde na Tehelném poli přivítali vedoucí tým tabulky Rumunsko. Matematika byla jasná: výhra se rovná postupu, remíza nebo prohra znamená konec. Vyprodaný stadion (50 tisíc diváků) hnal Havránkovy svěřence vpřed. Rumuni houževnatě bránili a v 62. minutě se po brejku ujali vedení 1:0. V závěru utkání se však domácí dostali do vedení. Dvě minuty předtím byl gól Pavla Chaloupky neuznán, když pomezní rozhodčí posoudil ofsajd, který však nebyl.
Diváci dlouho skandovali jméno Milana Luhového, který nakonec přišel na hřiště jako žolík a svým prvním reprezentačním gólem vyrovnal na 1:1. V závěru utkání se však domácím podařilo vyrovnat. Další už ale domácí nepřidali a naštvaní diváci (zejména na rozhodčí) po zápase házeli na trávník Tehelného pole lahve. Policie, tehdy zvaná Veřejná bezpečnost, měla plné ruce práce. Použili dokonce slzný plyn.
Zdroj: fkdukla.cz – Milan Luhový
O největší překvapení kvalifikace se postarali Dánové, kteří ve skupině 3 skončili před Anglií. O postup málem přišli i Němci. Prohráli totiž oba zápasy se Severním Irskem! Přesto měli ve svém posledním vystoupení vše ve svých rukou, navíc jim stačilo porazit outsidera z Albánie.
Ta je však před 16 lety o kvalifikaci připravila a Albánci se málem stali Němcům osudnými znovu. Ještě jedenáct minut před koncem byl stav 1:1. V 80. minutě je však vykoupil stoper Gerd Strack, který se prosadil hlavou. Kromě hostitelské Francie se závěrečného turnaje zúčastnily Rumunsko, Německo, Belgie, Portugalsko, Dánsko, Jugoslávie a Španělsko.
Semifinálové drama
Finálový turnaj se hrál na rekordním počtu míst – na sedmi stadionech v sedmi městech: Paříž (Parc des Princes), Marseille (Stade Velodrome), Lyon (Stade de Gerland), Saint Etienne (Stade Geoffroy-Guichard), Lens (Stade Félix-Bollaert), Nantes (Stade Beaujoire), Štrasburk (Stade de la Meinau). Konalo se od 12. do 26. června 1984.
Francie ovládla skupinu A, když porazila všechny tři soupeře – Dány, Belgičany a Jugoslávce. Michel Platini vstřelil šest z devíti gólů, přičemž v každém zápase dal jeden gól, a Jugoslávii nasázel hattrick. Dánové pod vedením trenéra Seppa Piontka prohráli s Francouzi pouze 0:1 (jejich nejlepší hráč Allan Simonsen si v tomto zápase zlomil nohu). Jugoslávii rozdrtili 5:0 a po vítězství 3:2 nad Belgií postoupili do semifinále jako druhý tým skupiny.
Skupina B byla mnohem vyrovnanější a zamotanější. Před posledním dvojzápasem byly ve hře o postup ještě všechny čtyři týmy: Španělsko, Portugalsko, Německo a Rumunsko. Z postupu do semifinále se nakonec radovalo Španělsko a Portugalsko z Pyrenejského poloostrova. Jak se ukázalo, zařazení semifinále bylo prozíravým krokem a výrazně zvýšilo atraktivitu turnaje. Diváci viděli dva dramatické zápasy: jeden rozhodlo prodloužení a druhý penaltový rozstřel.
V něm se opět prosadil záložník země galského kohouta Michel Platini, který skóroval ve 119. minutě. Platini svým 119. gólem ve 119. minutě duelu Francie-Portugalsko poslal hostitele do finále (3:2 pp). V zápase Dánsko-Španělsko (1:1 na penalty) se kopaly penalty. Z deseti penaltových exekutorů chyboval pouze jeden, shodou okolností nejlepší dánský útočník Elkjaer Larsen.
Finále se slovenskou příchutí
Ačkoli Československo na turnaji nehrálo, jeho dobré jméno zachraňovali rozhodčí. UEFA přidělila finálový zápas slovenskému rozhodčímu Vojtechu Christovovi (který řídil i zápas ve skupině mezi Španělskem a Německem), jemuž asistovali asistenti (tehdy nazývaní postranní) Dušan Krchňák a Josef Pouček.
Christov po skončení skupinové fáze odjel domů. Ve čtvrtek odcestoval do Vranova a v pátek se dozvěděl, že píská finále. V sobotu však ještě rozhodoval utkání juniorského mistrovství Československa mezi Tatranem a Baníkem Ostrava v Prešově. Druhý den už řídil finálový zápas mistrovství Evropy! „Byl to výjimečný zážitek. Byl jsem šťastný, že se mi něco takového splnilo. Měl jsem předstartovní horečku, ale po prvních minutách ze mě všechno spadlo,“ vrátil se Christov k zápasu s odstupem desítek let.
Favorizovaní Francouzi tlačili, ale dlouho se jim nedařilo překonat obranu soupeře. Až v 57. minutě prolomil ledy svým devátým gólem z přímého kopu nejlepší střelec turnaje Michel Platini, který obloučkem překonal španělského brankáře Luise Arconada, jemuž míč vyklouzl z rukou.
Pojišťovací gól vstřelil v poslední minutě Bellone. Nejsilnější stránkou týmu byla záložní formace vedená slavným Platinim, spolu s Alainem Giressou, Jeanem Tiganem a Luisem Fernandezem tvořili kvarteto skvělých fotbalových mušketýrů. To, co předvedli na hřišti, byla jedna fotbalová pohádka.
„Byl to první oficiální titul pro sportovní tým Francie, takže to byl velký okamžik nejen pro francouzský fotbal, ale pro celý sport,“
Michel Platini, kapitán mistrů Evropy a nejlepší střelec turnaje.
Finále: Francie – Španělsko 2:0 (0:0)
Góly: 57. Platini, 90. Bellone.
Rozhodčí: Christov (ČSSR) – 47 368 divákov. Hrálo ea 27. června 1984 v Parku princů v Paříži.
Sestava mistrů Evropy: Bats – Battiston (73. Amoros), Bossis, Le Roux, Domergue – Tigana, L. Fernandez, Platini, Giresse – Lacombe (80. Genghini), Bellone.
Zajímavost EURO 1984
- Finálové zápasy turnaje sledovalo 599 655 diváků, což byl nový rekord mistrovství Evropy, stejně jako průměrná návštěvnost 39 977 diváků.
- Teprve v poslední minutě finálového zápasu vstřelil Francouzům gól útočník Bruno Bellone. Do té doby skórovali pouze záložníci Platini, Fernandez a Giresse, jeden gól přidal obránce Domergue.
- Od roku 1980, kdy byl rozšířen počet účastníků závěrečného turnaje, je Francie jediným státem, kterému se podařilo triumfovat na domácí půdě.
- Devět branek Michela Platiniho zůstává rekordem v počtu gólů vstřelených hráčem na jednom turnaji mistrovství Evropy.
- Francie vyhrála všech svých dvanáct mezinárodních zápasů na mistrovství Evropy v roce 1984.
