6 minút čítania
Autor: Ladislav Harsányi
Fotbalové EURO bude jedním z největších sportovních svátků kalendářního roku 2024. U příležitosti mistrovství Evropy v Německu jsme pro vás připravili historický seriál o mistrovství Evropy. Toto je šestý díl, který se bude věnovat EURO 1980 v Itálii.
Sledujte nás i na našich sociálních sítích Facebook – Instagram – Tik-Tok
Československý pokus o obhajobu
Ve snaze zvýšit atraktivitu závěrečného turnaje byla z předchozího systému kvalifikace vypuštěna čtvrtfinálová fáze, do které postoupí osm nejlepších týmů. I z těchto důvodů byla na rozdíl od minulosti již před kvalifikací určena pořadatelská země s jistou účastí na turnaji. Volba padla na Itálii. Zároveň bylo místo osmi kvalifikačních skupin vytvořeno pouze sedm skupin, takže ve třech z nich bojovalo o jediné postupové místo až pět týmů.
Úřadující mistři Evropy z Československa dostali do kvalifikační skupiny Francii, Švédsko a Lucembursko. Po neúspěchu v kvalifikaci na mistrovství světa 1978 v Argentině došlo na lavičce k výměně trenéra. Hlavním trenérem se stal Jozef Vengloš, tehdejší asistent Václava Ježka.
V kvalifikaci vykročili správnou nohou, když ve Stockholmu vyhráli 3:1. Doma dokázali porazit Švédy (4:1) a co bylo důležité, Francouzi pod vedením Michela Platiniho odjeli z Bratislavy také s prohrou (0:2). Panenka si nejprve „nadrzo“ zopakoval bělehradskou penaltu a František Štambacher bombou z 30 metrů přidal druhý gól. Jedinou prohru utrpěl tým v Paříži (1:2). V závěrečném utkání doma proti Lucembursku stačil k postupu bod, ale domácí neponechali nic náhodě – vyhráli 4:0.
Většina favoritů – Anglie, Belgie, Španělsko, Nizozemsko, Německo a nečekaně i Řecko – se dostala mezi osm nejlepších. Finálový turnaj se konal od 11. do 22. června 1980 na čtyřech stadionech ve čtyřech městech – Stadio Comunale v Turíně, Stadio San Paolo v Neapoli, San Siro v Miláně a Olympijský stadion v Římě.
Zvláštní logika skupin
Týmy byly rozděleny do dvou skupin po čtyřech, přičemž v případě vynechání semifinále postupovali (přímo) do finále pouze vítězové. Podle zvláštní logiky byly tři nejlepší týmy z předchozího šampionátu – Německo, Československo a Nizozemsko – zařazeny do skupiny A, kterou doplnilo Řecko. Skupina B sledovala hlavní cíl dostat do finále domácí Itálii, která měla za soupeře Anglii, Španělsko a Belgii.
Tento scénář však nakonec nevyšel. Před šampionátem navíc zemí otřásl korupční skandál, mezi jehož viníky patřil i hvězdný hráč Paolo Rossi, který kvůli suspendaci nemohl na turnaji nastoupit. Italové sice dokázali porazit Anglii (1:0), ale se Španěly a Belgičany hráli bez vstřeleného gólu, což jim stačilo pouze na druhé místo za Belgií.
Prvním zápasem nejen skupiny A, ale i úvodním zápasem šampionátu byla repríza finále Československo-Německo z roku 1976. V nezáživném utkání před slabou návštěvou na Olympijském stadionu v Římě (11 518 diváků) rozhodl o vítězství Němců hlavou K. H. Rummenigge v 57. minutě. Mnohem zajímavější byl německo-nizozemský duel, který NRC vyhrála 3:2 díky hattricku Klause Allofse.
Československý tým přeskočil řeckou překážku (3:1), skóre otevřel po pěti minutách po přímém kopu Panenka (nejrychlejší gól šampionátu). Po zaváhání brankáře Stanislava Semana sice snížil Nikos Anastopoulos, ale Ladislav Vízek a Zdeněk Nehoda posadili favorita na koně. Před závěrečnými zápasy ve skupině měli Němci všechny trumfy ve svých rukou, k postupu do finále jim stačil i bod, a to se jim po bezbrankové remíze s Řeckem podařilo.
V duelu Československo-Nizozemsko šlo „jen“ o druhé místo ve skupině, které znamenalo účast v zápase o bronz. Venglošův tým měl výhodu v tom, že i remíza mu tuto medaili zajistila. To se také podařilo. Zdeněk Nehoda poslal náš tým do vedení v 16. minutě, Nizozemci dokázali vyrovnat až po hodině hry zásluhou Keese Kista.
Bronz po penaltovém rozstřelu
V zápase o 3. místo se Československo utkalo s domácí squadrou azzurra pod Vesuvem. Jejich brankář Dino Zoff si bude asi navždy pamatovat gól, který vstřelil v 55. minutě. Panenka po rohovém kopu poslal míč před pokutové území a Ladislav Jurkemik volejem z dobrých dvaceti metrů vymetl pavučiny v horním rohu italské branky. Nejkrásnější gól šampionátu, který pak dlouhá léta patřil ke zvukové stopě sportovního zpravodajství v pořadu Branky – body – vteřiny. Francesco Graziani sice dokázal vyrovnat, ale musely rozhodnout pokutové kopy – žádné prodloužení.
Pětice bělehradských exekutorů (Masný, Nehoda, Ondruš, Jurkemik, Panenka) proměnila své pokusy v naprosto stejném pořadí, jenže italský kvintet si počínal stejně. A tak se muselo pokračovat. Gögh, Gajdúšek a J. Kozák st. se nemýlili, stejně jako zbylí tři Italové. Skóre se zastavilo na 8:8. Devátou sérii zahájil Fulvio Collovati. Brankář Jan Netolický jeho střelu vytěsnil, ale zdálo se, že míč už je za čárou. Podle rozhodčího tomu tak ale nebylo. Jozef Barmoš vybíhá a bronz putuje do Československa.
Hrubeschova zlatá hlavička
Němci byli favority finále, ale na Olympijském stadionu v Římě se museli mít na pozoru, protože Belgičané už ve skupině obrátili papírové prognózy naruby. Horst Hrubesch poslal Němce v 10. minutě do vedení, ale René Vandereycken z penalty vyrovnal.
Poslední slovo má však hamburský rybářský pomocník Hrubesch (přezdívaný Head Monster), jehož hlavička znamená pro Němce druhý titul mistrů Evropy. V týmu svěřenců Juppa Derwalla patřil k největším oporám pohotový střelec Karl-Heinz Rummenigge, duší zálohy byl Bernd Schuster, Hansi Müller, zmíněný Hrubesch a důležitou roli hrál i Uli Stielike.
„V prodloužení bychom to nezvládli, to by na nás bylo moc. Ten den vládlo vedro, po zápase jsem byl tak unavený, že jsem sotva zvedl pohár nad hlavu,“
Horst Hrubesch, střelec rozhodující branky finálového zápasu.
Finále: Německo – Belgie 2:1 (1:0)
Branky: 10. a 88. Hrubesch – 75. Vandereycken (z 11 m)
Rozhodčí: Hrubesbech: Rainea (Rum.) – 47 864 diváků. Utkání se hrálo 22. června 1980 na Olympijském stadionu v Římě.
Mistři Evropy: Schumacher – Kaltz, Stielike, K. H. Förster, Dietz – Schuster, Briegel (55. Culmann), H. Müller – K. H. Rummenige, Hrubesch, K. Allofs.
Zajímavosti EURO 1980
- Horst Hrubesch, který vstřelil vítězný gól ve finále, neměl být ani v nominaci na turnaj, byl zařazen až poté, co si Klaus Fischer zlomil nohu.
- Penaltový rozstřel v zápase o 3. místo mezi Československem a Itálií je nejdelší v historii mistrovství Evropy a mistrovství světa.
- Zapojilo se do něj 18 hráčů (17 z nich penaltu proměnilo, což je rovněž rekord).
- Řekové, kteří hráli na závěrečném turnaji mistrovství Evropy poprvé, se kvalifikovali až v roce 2004, kdy ho dokonce senzačně vyhráli.
- Němci si zahráli třikrát po sobě finále mistrovství Evropy, což se dosud nikomu nepodařilo překonat (hattrick zaznamenali také na mistrovství světa v letech 1982-1990).
- První dvě místa v anketě Zlatý míč pro nejlepšího hráče starého kontinentu obsadili Němci, vyhrál K. H. Rummenigge před Berndem Schusterem.
