6 minut čtení
Autor: Ladislav Harsányi
Fotbalové EURO bude jedním z hlavních sportovních svátků kalendářního roku 2024. Při příležitosti mistrovství Evropy v Německu jsme si připravili historický seriál o evropských šampionátech. Toto je díl, jehož hlavním tématem bude EURO 1976 v Jugoslávii.
Sledujte nás i na našich sociálních sítích Facebook – Instagram – Tik-Tok
Zlatý československý Bělehrad
Tak tohle by asi před zahájením kvalifikačního cyklu ani ten největší optimista nepředpovídal. Totiž to, že to budou fotbalisté Československa, kteří si pověsí na krk po skončení páté edice fotbalového šampionátu starého kontinentu zlaté medaile.
Kromě Lichtenštejnska a Albánie se do kvalifikace zapojily všechny členské země UEFA. Československu vylosovali do 1. skupiny Anglii, Portugalsko a Kypr. Poté, co Čechoslováci začali jasnou prohrou 0:3 v Londýně, se mužstvu dávaly jen mizivé naděje na postup. Jenže svěřenci Václava Ježka už v dalším průběhu nenašli žádného přemožitele. Nejen v kvalifikaci, ale už vůbec.
Po „povinném“ vítězství nad Kyprem (4:0) přicestovali do Prahy nebezpeční Portugalci, jenže odešli s výpraskem 0:5! A přišel 29. říjen 1975. Beznadějně vyprodané hlediště Tehelného pole (50 tisíc diváků) chtělo vidět zápas proti Albionu. Chtělo, jenže (téměř) nic nevidělo. Stadion byl zahalen do tak husté mlhy, že bylo vidět na nějakých 20-30 kroků.
Italský rozhodčí Alberto Michelotti sice foukl do píšťalky, ale po čtvrthodině to i on vzdal. Zápas se opakoval druhý den odpoledne, už za krásného slunečného počasí. A to, že když se mlha zvedne, přijde krásný den, platilo i z fotbalového pohledu. Domácí sice prohrávali v 26. minutě po gólu Micka Chanonna, ale ve druhém poločase góly hlavičkou (právě Angličané byli v hlavičkovaní „mistři světa“) Zdeňka Nehody a Dušana Galise rozhodli o dvou zlatých bodech.
Najednou šance Československa na postup ožily. Mužstvo získalo cennou remízu v Portugalsku (1:1). Jelikož Anglie také nedokázala v Lisabonu vyhrát, Československu stačila na postup v posledním zápase na Kypru i remíza. Nenechalo však nic náhodě a vyhrálo 3:0. Ve čtvrtfinále čekali mužstvo běhaví a rychlí hráči SSSR. Hrdinou těchto zápasů se stal Jozef Móder, autor tří ze čtyř gólů mužstva. Po domácím vítězství 2:0 uhráli v Kyjevě nerozhodný výsledek 2:2 (oba góly dal Móder, jeden z přímého kopu přibližně z 35 m), a tak mohli zvolat: „Na Bělehrad!“
Památné EURO v Jugoslávii
Pravda, na závěrečném turnaji ME v Jugoslávii (od 16. do 20. června 1976) je čekal nejprve Záhřeb a stadion Maksimir, kde nastoupili v semifinále proti velkému favoritovi Nizozemsku, vicemistrovi světa s hvězdnými Johany – Cruyffem a Neeskensem. „Když neskončíme první, doma mě pověsí na sloup,“ nechal se slyšet po příchodu do Jugoslávie trenér Nizozemců Georg Knobel.
Za vytrvalého deště však štěstí pršelo pro outsidera. Kapitán Anton Ondruš se trefil nejprve do soupeřovy sítě (19. min) a poté i do vlastní (74.), ale v prodloužení Zdeněk Nehoda (114. min) a rychlonohý žolík František Veselý (118. min) zajistili tým senzační postup do finále (3:1 pp). Nervózní Nizozemci se nechali v zápase dvakrát vyloučit (Neeskens, van Hanegem), náš tým přišel o jednoho hráče (Jaroslav Pollák poté nemohl nastoupit na finále). Finálovým soupeřem byla NSR, která si poradila s Jugoslávií až po prodloužení (2:4). Domácí zůstali bez medaile, když v souboji o 3. místo podlehli Nizozemsku (2:3 pp).
Antonín Panenka se zapsal do historie
Po vicemistrech světa čekali Čechoslováky mistři světa a obhájci titulu mistrů Evropy v čele s Franzem Beckenbauerem, pro kterého to byl 100. zápas v reprezentaci. Trenéři zařadili do základní sestavy ČSSR i Jana Švehlíka, a ten se odvděčil už v 9. minutě úvodním gólem zápasu. A když se v 25. minutě trefil svou levačkou, kterou měl jen na podpírání, Karol Dobiaš, všechno vypadalo velmi nadějně.
Němci to však nezabalili, Dieter Müller a Bernd Hölzenbein si vynutili prodloužení. Jelikož v něm už gól nepadl, poprvé rozhodovaly o mistru Evropy penalty. Prvních sedm střelců bylo úspěšných (1:0 Masný, 1:1 Bonhof, 2:1 Nehoda, 2:2 Flohe, 3:2 Ondruš, 3:3 Bogartz, 4:3 Jurkemik), ale v pořadí osmý Ulie Hoeness branku Iva Viktora vysoko přestřelil.
Všechno měl na své kopačce Antonín Panenka. Ten nejenže penaltu proměnil, ale jakým způsobem! Míč jemně podkopl, a ten obloučkem pomalu zapadl do středu branky Seppa Maiera, který „letěl“ do strany. „Sme majstri Európy za rok 1976,“ hlásil legendární televizní komentátor Karol Polák. Panenkova jedenáctka, pod označením vršovický dloubák, se navždy zapsala do fotbalové historie.
„Měl jsem to natrénované, odzkoušel jsem si to i v zápasech. Věděl jsem, že pokud přijde na pokutové kopy, tak to kopnu takhle,“
– Antonin Panenka –
Za senzačním úspěchem mužstva se skrývala perfektní spolupráce a symbióza trenérské dvojice Václav Ježek – Jozef Vengloš. Největší síla mužstva, a nebyla to fráze, byla v kolektivu. Zároveň však mělo hráče světové extratřídy v čele s brankářem Ivem Viktorem a středním obráncem a kapitánem Antonem Ondrušem, ale i dalšími skvělými fotbalisty – Ján Pivarník, Karol Dobiaš, Marián Masný, Zdeněk Nehoda.
„Před finále jsem si řekl: Boha, to nemůžeme pustit!“
Anton Ondruš, kapitán mistrů Evropy 1976
Finále: Československo – NSR 2:2 (2:1, 2:2) pp, 5:3 na penalty
Góly: 9. Švehlík, 25. Dobiaš – 28. D. Müller, 89. Hölzenbein.
Rozhodoval: Gonella (Tal.) – 30 790 diváků. Hrálo se 20. června 1976 na stadionu Crvené zvezdy Bělehrad.
Sestava mistrů Evropy: Viktor – Pivarník, Ondruš, Joz. Čapkovič, Gögh – Dobiaš, Panenka, J. Móder – M. Masný, Švehlík (80. Jurkemik), Nehoda.
https://www.youtube.com/watch?v=7zkBZP3ldM4
Zajímavosti EURO 1976
- Do kvalifikace se nepřihlásila Albánie. Učinilo tak z protestu po kritice UEFA za to, že po příletu do Tirany tamní policie zadržela několik finských hráčů s dlouhými vlasy a nechala je ostříhat! Komunistický režim země totiž takové účesy (v té době ve světě moderní) považoval za projev chuligánství.
- Ani jeden ze čtyř zápasů závěrečného turnaje nebyl rozhodnut v řádném hracím čase, ve třech padlo rozhodnutí v prodloužení a ve finále až po penaltovém rozstřelu.
- Jelikož výprava Československa neměla v Bělehradě v talonu náhradní sadu dresů a těsně po finále si drtivá většina hráčů vyměnila dresy se soupeřem, pohár pro mistra Evropy přebírali oblečeni v německých dresech.
- ČSSR neprohrála ve 22 po sobě jdoucích zápasech od 13. listopadu 1974 do 13. října 1976.
- Českoslovenští fotbalisté inkasovali za titul „na hlavu“ přibližně 38 tisíc korun československých. Průměrný plat se tehdy v zemi pohyboval kolem 2000 korun.
